Obloha v zimě

Mnoho zajímavých objektů je na obloze pozorovatelných pravidelně, nejlépe v určité části roku. Proto pozorovatelé používají termíny jako jarní – letní – podzimní a zimní obloha. O co tedy jde. S tím, jak naše Žemě obíhá kolem Slunce, naskýtá se nám pozorovatelům v každém období roku pohled do jiné části hvězdných hlubin ve směru opačném, než se nachází Slunce. V následujícím přehledu souhvězdí a zajímavých objektů v jednotlivých ročních obdobích budeme používat časových orientačních bodů – kolem jarní (20. března) a podzimní (22. září) rovnodennosti, letního (21. června) a zimního (21. prosince) slunovratu. Na základě nich si ukážeme přibližný vzhled hvězdné oblohy v daných obdobích včetně vybraných zajímavých objektů.

Zimní obloha je část nebeské klenby, která je nejlépe pozorovatelná kolem půlnoci v době zimního slunovratu v nadhlavníku a při pohledu směrem k jihu (objekty kulminují – jsou nejvýše). Na podzim tuto část oblohy vidíme stejně před východem Slunce, na jaře pak krátce po setmění. Nebeská klenba je v tomto období zdaleka nejrozmanitější a nejvýraznější, obsahuje velké množství jasných hvězd a dlouhé zimní noci nám dávají dostatek příležitostí si je prohlédnout.

Mléčná dráha se klene přes celou oblohu (podobně jako v létě se díváme do roviny naší galaxie), zimní obloha je bohatá na galaktické objekty jako hvězdokupy a difúzní mlhoviny.

Na jarní obloze září známý Velký vůz (část souhvězdí Velké Medvědice – Uma) nad východním obzorem. Dominantním souhvězdím je Orion (Ori) asi nejkrásnější seskupení oblohy vůbec. Je tvořeno 7 jasnými hvězdami, nejjasnější označují levé rameno (žlutooranžová Betelgeuse) a pravou nohu (modrobílý Rigel) bájného bojovníka, nápadný je též takzvaný Orionův pás, centrální část souhvězdí složená ze tří stejně jasných hvězd v řadě.

Vpravo nad Orionem naleznete Býka (Tau) s nápadně červeným okem – hvězdou Aldebaran, nalevo pak souhvězdí Blíženců (Gem), s další dvojicí jasných stálic – Pollux a Castor. Ještě výše, téměř v nadhlavníku, naleznete Vozku (Aur) a nejjasnější hvězdu tohoto souhvězdí Capellu. Nalevo od Orionu se nacházejí jeho průvodci, souhvězdí Malého psa (CMi) a jižněji  Velkého psa (CMa), společně ženou Zajíce (Lep) pod Orionem. Oba psi jsou opět ozdobeni jasnými stálicemi – malý Procyonem a velký Siriem, nejjasnější hvězdou oblohy; Zajíc se snaží být nenápadný nízko nad obzorem. Sedm jasných stálic – Sirius, Rigel, Aldebaran, Capella, Castor, Pollux a Procyon tvoří takzvaný zimní mnohoúhelník.

Nad východním obzorem se již objevují souhvězdí patřící k jaru, především Lev. Další souhvězdí severní oblohy jsou poměrně nenápadná, například v nadhlavníku směrem k polárce nalezneta Žirafu (Cam).

Zajímavé objekty viditelné pouhým okem

• Jedním z nejzajímavějších objektů oblohy vůbec je Velká mlhovina v Orionu M42. Prachoplynný oblak, ve kterém v současnosti dochází ke zrodu nových hvězd. Oblast je viditelná pouhým okem, lépe však vynikne v dalekohledu, který odhalí prachové struktury v mlhovině a centrální mladou čtyřhvězdu označovanou jako Trapez.
• Zimní obloha je také ozdobena mladou otevřenou hvězdokupou M45 – Plejády, chcete-li česky Kuřátka v souhvězdí Býka. Tento útvar je mezi širokou veřejností jedním z nejznámějších objektů vzdáleného vesmíru, což je dáno jeho nápadností. Pouhým okem lze rozeznat 7 hvězd v těsné blízkosti, dalekohled jich odhalí mnohem více.
• Zajímavou otevřenou hvězdokupou je také centrální oblast býka nazývaná Hyády, ve větším dalekohledu je prakticky nepozorovatelná, má průměr přes 6°, ale pouhým okem je nápadná jako seskupení hvězd obsahující také již zmíněný Aldebaran.