Aktuality AK

Astronomové s využitím rozsáhlého katalogu hvězd podobných Slunci, který vytvořila mise Gaia agentury ESA, našli silné důkazy o tom, že naše domovská hvězda se zhruba před 4 až 6 miliardami let „rozptýlila“ spolu s tisíci svých protějšků. To nabízí nová vodítka k pochopení vzniku centrální příčky Mléčné dráhy.

Invertovaný exoplanetární systém nabízí nové poznatky o staré teorii formování planet. Začínáme si uvědomovat, jak výjimečná je naše vlastní Sluneční soustava a její historie, protože jsou objevovány další a další exoplanety. Objev čtvrté exoplanety v systému LHS 1903, uskutečněný v rámci programu mise CHEOPS agentury ESA, umisťuje skalnatou planetu přesně tam, kde by neměla být. Tento „systém obrácený naruby“ by mohl zpochybnit naše současné chápání formování planet.

Pozorování ukazují, že vesmír se jeví jako plochý, ale jeho skutečná velikost a globální tvar za pozorovatelným horizontem mohou zůstat navždy neznámé. Povrch Země má měřitelnou velikost. Vědci mohou vypočítat její celkovou plochu a kdyby se planeta rozpínala, viděli bychom, jak se její rozměry v průběhu času neustále zvětšují. Protože Zemi můžeme přímo studovat, nabízí také užitečnou analogii pro zamyšlení nad tím, co by mohlo existovat za hranicemi pozorovatelného vesmíru.

Astronomové používající radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) detekovali v mezihvězdné kometě 3I/ATLAS kyanovodík (organická molekula obsahující dusík, která se běžně vyskytuje v kometách), a také neobvykle vysoké hladiny metanolu (organická molekula spojená s prebiotickou chemií).

Kosmické prázdnoty (Cosmic Voids) nejsou ve skutečnosti prázdné, ale jsou naplněny energií vakua, která pohání rozpínání vesmíru. Pokud by se vám nějakým způsobem podařilo odstranit vše uvnitř rozlehlých kosmických prázdnot, odstranit veškerou normální hmotu, neutrina, temnou hmotu, kosmické záření a dokonce i záření, co by zůstalo?

Na obrázku vlevo je kompozitní snímek Marsu pořízený Hubblovým vesmírným dalekohledem HST v roce 2024. Tenká oblaka vodního ledu, viditelná v ultrafialovém světle, dodávají rudé planetě ledový vzhled. Chladná severní polární čepička zažívala začátek marťanského jara.

S využitím spektrálních dat z dalekohledu Hobby-Eberly Telescope o průměru 9,2 metru na observatoři McDonald Observatory astronomové vytvořili dosud nejpodrobnější 3D mapu slabých kosmických struktur z doby před 9-11 miliardami let, která odhaluje galaxie a mezigalaktický plyn, které byly dosud pro dalekohledy neviditelné.

Snímek s vysokým rozlišením pořízený dalekohledem LBT (Large Binocular Telescope) v Arizoně ukazuje dvě galaxie znázorněné žlutočervenou barvou. Kolem nich je pět snímků jedné supernovy vytvořených gravitační čočkou.

Astrofyzici z University of Illinois a University of Chicago vyvinuli inovativní metodu pro měření Hubbleovy konstanty – rychlosti rozpínání vesmíru – s využitím jemného „hukotu“ gravitačních vln. Vzhledem k tomu, že se detektory gravitačních vln v nadcházejících letech stanou citlivějšími, mohl by tento přístup změnit naše chápání kosmické historie a pomoci vyřešit ústřední debatu v moderní astrofyzice.

Mnoho astronomických objektů se řídí jasnými pravidly a zapadá do přehledných kategorií, ale hnědí trpaslíci (nebeské objekty příliš hmotné na to, aby byly pouhými planetami, ale příliš malé na to, aby byly skutečnými hvězdami) nadále odmítají spolupracovat.