Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.

V1355 Orionis (známý také jako HD 291095) je binární hvězdný systém typu RS CVn (Canum Venaticorum) nacházející se 400 světelných let daleko v souhvězdí Orion. Hlavní složka je 2,88krát větší než Slunce. Tým japonských astronomů využil simultánní pozemní a vesmírná pozorování k zachycení úplnějšího obrazu supervzplanutí na hvězdě V1355 Orionis. Pozorovaná erupce začala velmi masivní, vysokorychlostní protuberancí. Tyto výsledky nám dávají lepší představu o tom, jak tyto supererupce vznikají.
„Sluneční erupce jsou explozivní jevy, při nichž se magnetická energie uložená kolem slunečních skvrn náhle uvolní prostřednictvím opětovného magnetického přepojení (rekonexe). Obecně platí, že sluneční erupce uvolňují velké množství energie,“ řekl astronom Shun Inoue a kolegové z Kjótské univerzity.
Během erupce dochází k emisi v širokém rozsahu vlnových délek od rádiových vln až po rentgenové záření. Obecně platí, že výrazné exploze na Slunci, které souvisejí s erupcemi, jsou pozorovány jako emise a absorpce v čáře Hα, když vybuchnou mimo limbus a nebo na disku.
Výbuchy nebo erupce vláken mohou vést k výronům koronální hmoty (CME), pokud je rychlost výtrysků dostatečně velká. Záblesky jsou často pozorovány jak na Slunci, tak na hvězdách. V případě hvězd byly potvrzeny rovněž supererupce, které uvolňují 10krát větší množství energie než největší pozorované sluneční erupce.
Shun Inoue a spoluautoři použili dalekohled Seimei v Japonsku o průměru 3,8 m a satelit NASA s názvem Transiting Exoplanet Survey Satellite (TESS) k monitorování binárního hvězdného systému V1355 Orionis, o kterém je známo, že na něm často dochází k velkým supervzplanutím.
„Podařilo se nám zachytit supervzplanutí při nepřetržitém pozorování a s vysokým časovým rozlišením,“ řekli astronomové. „Výpočet rychlosti erupce vyžaduje určité předpoklady o aspektech, které nejsou přímo pozorovatelné, ale i ty nejkonzervativnější odhady daleko překračují únikovou rychlost hvězdy (347 km/s), což naznačuje, že erupce byla schopna překonat gravitaci hvězdy a rozvíjela se v CME.“
Výbuch erupce byl také jedním z nejmasivnějších, jaké kdy byly pozorovány a odnesl z hvězdy biliony tun hmoty.
Práce byla zveřejněna v časopise Astrophysical Journal.
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/v1355-orionis-superflare-11870.html a https://www.kyoto-u.ac.jp/en/research-news/2023-04-28
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí