V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
Astronomové učinili s pomocí nových infračervených měření převratný objev. Tým mezinárodních výzkumníků, včetně geologů z univerzity v Heidelbergu, identifikoval dříve neznámou třídu asteroidů. Pomocí infračervené spektroskopie byli vědci schopni charakterizovat tato malá nebeská tělesa. Nově objevené asteroidy se nacházejí v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem a jsou podobné trpasličí planetě Ceres – tedy bohaté na vodu. Počítačové simulace naznačují, že tyto asteroidy byly přesunuty do současné polohy v pásu asteroidů krátce po svém vzniku v důsledku složitých dynamických procesů ve vnějších oblastech Sluneční soustavy.
S rovníkovým průměrem přibližně 900 kilometrů je trpasličí planeta Ceres největším objektem v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. V této oblasti také obíhá mnoho dalších malých planetek. „Jsou to zbytky stavebních materiálů, z nichž byly před čtyřmi a půl miliardami let vytvořeny planety naší Sluneční soustavy. V těchto malých tělesech a jejich fragmentech, meteoritech, nacházíme četné relikvie, které ukazují přímo na proces formování planet,“ vysvětluje Mario Trieloff z Institutu věd o Zemi na univerzitě v Heidelbergu. Současná studie ukazuje, že malá vesmírná tělesa pocházejí ze všech oblastí rané Sluneční soustavy.
Pomocí malých těles z vnějších oblastí Sluneční soustavy se voda mohla dostat na stále rostoucí mladou Zemi v podobě asteroidů, protože stavební kameny planet ve vnitřní Sluneční soustavě byly podle profesora Trieloffa vyprahlé.
Nová infračervená spektra pořídil Driss Takir pomocí infračerveného dalekohledu NASA na observatoři Mauna Kea na Havaji. „Astronomická měření umožňují identifikaci asteroidů podobných trpasličí planetě Ceres s průměrem menším než 100 kilometrů, které se v současnosti nacházejí v omezené oblasti mezi Marsem a Jupiterem poblíž oběžné dráhy planetky Ceres,“ vysvětluje Driss Takir, astrofyzik z NASA Johnson Space Center a hlavní autor studie.
Infračervená spektra zároveň podporují závěry o chemickém a mineralogickém složení těles. Stejně jako u Ceres jsou na povrchu objevených asteroidů minerály, které vznikly interakcí s kapalnou vodou.
Malá vesmírná tělesa jsou značně porézní. Vysoká pórovitost je další charakteristikou sdílenou s trpasličí planetou Ceres a známkou toho, že horninový materiál je stále zcela původní. „Krátce po zformování asteroidů nebyly teploty dostatečně vysoké, aby je přeměnily na kompaktní skalní strukturu; zachovaly si porézní a primitivní charakter typický pro vnější ledové planetky nacházející se daleko od Slunce,“ vysvětluje Wladimir Neumann, člen týmu profesora Trieloffa. Byl zodpovědný za počítačové modelování tepelného vývoje malých těles.
Vlastnosti těchto objektů podobných Ceres a jejich přítomnost v relativně úzké zóně vnějšího pásu asteroidů naznačují, že tato tělesa byla nejprve zformována v chladné oblasti na okraji naší Sluneční soustavy. Gravitační poruchy na oběžných drahách velkých planet, jako je Jupiter a Saturn – nebo „nestabilita obřích planet“ – změnily trajektorii těchto asteroidů tak, že objekty byly „implantovány“ do dnešního pásu asteroidů. To bylo prokázáno pomocí numerických výpočtů provedených výzkumníky na vývoj trajektorií v rané Sluneční soustavě.
Zdroj: https://scitechdaily.com/astronomers-identify-unknown-class-of-water-rich-asteroids/
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí