V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
Astronomové Evropské jižní observatoře ESO pořídili pomocí interferometru Very Large Telescope Interferometer (VLTI) snímek červeného veleobra WOH G64 zahaleného prachem. WOH G64 se nachází ve vzdálenosti přibližně 160 000 světelných let v souhvězdí Mečouna. Hvězda, známá také jako IRAS 04553-6825, 2MASS J04551048-6820298 nebo TIC 30186593, je součástí Velkého Magellanova mračna, jedné z malých galaxií, které obíhají kolem naší Galaxie. S velikostí zhruba 2 000krát větší než naše Slunce je WOH G64 klasifikována jako červený veleobr.
„Objevili jsme kokon ve tvaru vejce, který těsně obklopuje hvězdu,“ řekl Keiichi Ohnaka, astrofyzik z Universidad Andrés Bello. „Jsme nadšeni, protože to může souviset s drastickým vyvržením materiálu z umírající hvězdy před výbuchem supernovy. Zatímco astronomové pořídili asi dva tucty snímků hvězd v naší Galaxii a odhalili jejich vlastnosti, nespočet dalších hvězd sídlí v jiných galaxiích, které jsou tak daleko, že detailní pozorování byť jediné z nich bylo nesmírně náročné – a to až doposud.“
Keiichi Ohnaka a jeho kolegové se již dlouho zajímali o hvězdu WOH G64. Již v letech 2005 a 2007 využili VLTI, aby se dozvěděli více o vlastnostech této hvězdy a v následujících letech pokračovali v jejím studiu. Skutečný snímek hvězdy však stále unikal. Pro získání požadovaného obrazu museli počkat na vývoj jednoho z přístrojů druhé generace, GRAVITY.
Poté, co porovnali nové výsledky s jinými předchozími pozorováními WOH G64, s překvapením zjistili, že hvězda za posledních deset let pohasla. „Zjistili jsme, že hvězda v posledních 10 letech prochází výraznými změnami, což nám poskytuje vzácnou příležitost sledovat život hvězdy v reálném čase,“ uvedl profesor Gerd Weigelt, astronom z Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii. V závěrečné fázi svého života se červení veleobři, jako je WOH G64, zbavují vnějších vrstev plynu a prachu v procesu, který může trvat tisíce let.
„Tato hvězda je jednou z nejextrémnějších svého druhu a každá drastická změna ji může přiblížit k explozivnímu konci,“ řekl Jacco van Loon, ředitel Keele Observatory, Keele University. „Tento vyvržený materiál může být také zodpovědný za stmívání a za nečekaný tvar prachového kokonu kolem hvězdy,“ uvedli astronomové.
Nový snímek ukazuje, že kokon je protáhlý, což vědce překvapilo, protože na základě předchozích pozorování a počítačových modelů očekávali jiný tvar. Domnívají se, že vejčitý tvar kokonu lze vysvětlit buď vyvržením z hvězdy, nebo vlivem dosud neobjeveného hvězdného průvodce. Vzhledem k tomu, že hvězda je stále slabší, je pořízení dalších snímků z její blízkosti stále obtížnější, a to i pro VLTI.
Nicméně plánované aktualizace přístrojového vybavení teleskopu, jako je budoucí GRAVITY+, slibují, že se to brzy změní. „Podobná následná pozorování pomocí přístrojů ESO budou důležitá pro pochopení toho, co se ve hvězdě děje,“ řekl Keiichi Ohnaka.
Článek byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/vlti-image-red-supergiant-large-magellanic-cloud-13446.html a https://www.eso.org/public/news/eso2417/
autor: František
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí