Astronomové vytvořili katalog obyvatelných skalnatých exoplanet

Astronomové z Cornell University identifikovali 45 skalnatých exoplanet v empirické obyvatelné zóně a 24 světů v užší 3D obyvatelné zóně, což vědcům nabízí cíleného průvodce při hledání mimozemského života. Využili k tomu data z mise Gaia agentury ESA a archivu exoplanet NASA.

„Několik úspěšných pozemních a vesmírných průzkumů zvýšilo počet potvrzených exoplanet na více než 6 000,“ uvedla profesorka Lisa Kalteneggerová z Cornell University a její kolegové. „Nedostatečně prozkoumaným aspektem těchto objevů je, že rostoucí počet exoplanet umožňuje pozorovatelům sestavit seznam cílů, které mohou empiricky zkoumat hranice obyvatelné zóny.“

Ve studii astronomové přesně určili 45 skalnatých světů, které by mohly podporovat život v obyvatelné zóně, a dalších 24 v užší 3D obyvatelné zóně, která umožňuje konzervativnější předpoklad o tom, kolik tepla může planeta přijmout, než ztratí svou obyvatelnost.

Patří mezi ně některé slavné exoplanety, včetně Proximy Centauri b, TRAPPIST-1 f a Kepler 186 f, a také další, které nejsou tak známé, jako například TOI-715 b.

Nejzajímavějšími planetami z uvedeného souboru jsou TRAPPIST-1 d, e, f a g, které jsou od Země vzdálené 40 světelných let, a také LHS 1140 b, která je vzdálená 48 světelných let. Zda by tyto planety mohly mít kapalnou vodu, závisí částečně na tom, zda mohou mít atmosféru.

Planety, které dostávají světlo od svých hvězd nejvíce podobné tomu, co současná Země dostává od Slunce, jsou tranzitující planety TRAPPIST-1 e, TOI-715 b, Kepler-1652 b, Kepler-442 b, Kepler-1544 b, a také planety Proxima Centauri b, Gliese 1061 d, Gliese 1002 b a Wolf 1069 b.

Autoři také doufají, že planety, které identifikovali poblíž okrajů obyvatelné zóny, osvětlí, kde přesně končí obyvatelnost a zda jsou teorie vědců o těchto hranicích správné.

„Ačkoliv se myšlenka obyvatelné zóny rozvíjí od 70. let 20. století, nová pozorování budou klíčová pro zjištění, zda je nutno určité předpoklady upravit,“ řekla profesorka Kalteneggerová.

Exoplanety s neobvyklými eliptickými dráhami kolem svých hvězd navíc mohou identifikovat důležitost měnícího se množství tepla dopadajícího na planetu a pomoci odpovědět na otázku, zda planeta musí zůstat v obyvatelné zóně, nebo zda do ní může vcházet a vystupovat a stále zůstat obyvatelná.

Tranzitující planety, které mohou testovat hranici obyvatelnosti na vnitřním okraji, jsou K2-239 d, TOI-700 e, K2-3 d, stejně jako planety Wolf 1061 c a Gliese 1061 c, které svojí gravitací způsobují, že se k nám jejich hvězdy střídavě přibližují a vzdalují.

TRAPPIST-1 g, Kepler-441 b a Gliese 1002 c umožňují zkoumat vnější hranici obyvatelnosti, kde je extrémně chladno.

„I když je těžké říci, co zvyšuje pravděpodobnost života na planetě, prvním klíčovým krokem je identifikace místa, kde hledat – cílem našeho projektu tedy bylo říci: Zde jsou nejlepší cíle pro pozorování,“ řekla Gillis Lowryová, postgraduální studentka na San Francisco State University.

Výzkumníci také vybrali nejlepší planety k pozorování různými technikami, aby vědci měli co největší šanci na nalezení známek života, pokud na těchto planetách existuje.

Seznam, který vytvořili, bude pomůckou astronomům při studiu noční oblohy pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST), připravované observatoře Nancy Grace Roman Space Telescope, evropského dalekohledu Extremely Large Telescope, vesmírné observatoře Habitable Worlds Observatory a navrhovaného projektu Large Interferometer For Exoplanets (LIFE).

„Pozorování těchto exoplanet je jediný způsob, jak potvrdit, zda mají atmosféru a zda astronomové potřebují upřesnit své představy o tom, co omezuje obyvatelnou zónu,“ řekla Lowryová.

Článek byl publikován v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/habitable-zone-rocky-exoplanet-catalogue-14636.html

autor: František Martinek