HST se vrátil do Krabí mlhoviny, aby sledoval 25 let její expanze

Téměř před tisíciletím astronomové spatřili na obloze zářivou novou hvězdu – supernovu tak jasnou, že byla viditelná za denního světla po celé týdny. Dnes se její rozpínající se zbytek, Krabí mlhovina, dále vyvíjí ve vzdálenosti 6 500 světelných let. Mlhovinu, kterou poprvé spojil s historickými záznamy Edwin Hubble, od té doby do nejmenších detailů studoval Hubbleův vesmírný dalekohled HST, který se nyní znovu podíval na tuto starověkou explozi, aby sledoval její pokračující expanzi a transformaci.

Čtvrtstoletí po prvních pozorováních celé Krabí mlhoviny M1 se Hubbleův vesmírný dalekohled znovu podíval na pozůstatek supernovy. Mlhovina je následkem exploze supernovy SN 1054, která se nachází v souhvězdí Býka.

Výsledkem je bezkonkurenční a detailní pohled na následky supernovy a na to, jak se vyvíjela během dlouhého života Hubbleova teleskopu. Článek s podrobnostmi o novém pozorování byl publikován v časopise The Astrophysical Journal.

Pozůstatek supernovy byl objeven v polovině 18. století a v 50. letech 20. století byl Edwin Hubble mezi několika astronomy, kteří si všimli úzké korelace mezi čínskými astronomickými záznamy o supernově a polohou Krabí mlhoviny. Objev, že srdce Krabí mlhoviny obsahuje pulsar – rychle rotující neutronovou hvězdu – která poháněla rozpínání mlhoviny, konečně srovnal moderní pozorování se starověkými záznamy.

Na svém novém snímku mlhoviny zachytil HST mimořádné detaily její vláknité struktury, a také značný vnější pohyb těchto vláken po dobu 25 let, rychlostí 5,5 milionu kilometrů za hodinu. Hubble je jediný dalekohled s kombinací dlouhověkosti a rozlišení, který je schopen tyto detailní změny zachytit.

Pro lepší srovnání s novým snímkem byl Hubbleův snímek Krabí mlhoviny z roku 1999 znovu zpracován. Změny barev na obou Hubbleových snímcích ukazují kombinaci změn lokální teploty a hustoty plynu, a také jeho chemického složení.

Vědecký tým si všiml, že vlákna kolem obvodu mlhoviny se zřejmě pohybovala více ve srovnání s vlákny ve středu a že se spíše než aby se časem natahovala, zdá se, že se jednoduše pohybovala směrem ven. To je dáno povahou mlhoviny poháněné synchrotronovým zářením, které vzniká interakcí mezi magnetickým polem pulsaru a materiálem mlhoviny. U jiných známých pozůstatků supernov je expanze poháněna rázovými vlnami z počáteční exploze, které erodují okolní obálky plynu, které umírající hvězda dříve odvrhla.

Nová pozorování z Hubbleova teleskopu s vyšším rozlišením také poskytují další vhled do 3D struktury Krabí mlhoviny, kterou může být obtížné určit z 2D snímku. Stíny některých filamentů lze vidět vrhané na opar synchrotronového záření uvnitř mlhoviny. Některé z jasnějších filamentů na nejnovějších snímcích z Hubbleova dalekohledu nevykazují žádné stíny, což naznačuje, že se musí nacházet na odvrácené straně mlhoviny.

Podle vědeckého týmu skutečná hodnota pozorování Krabí mlhoviny pomocí Hubbleova teleskopu teprve přijde. Data z HST lze spárovat s nedávnými daty z jiných dalekohledů, které pozorují M1 na různých vlnových délkách záření. Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zveřejnil svá pozorování Krabí mlhoviny v infračerveném světle v roce 2024. Porovnání snímku z Hubbleova teleskopu s dalšími současnými pozorováními na různých vlnových délkách pomůže vědcům sestavit ucelenější obraz o pokračujících následcích supernovy, staletí poté, co astronomové poprvé žasli nad novou malou hvězdou třpytící se na obloze.

Zdroj: https://esahubble.org/news/heic2607/?lang

autor: František Martinek