Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.
V pátek 28. srpna 2026 v ranních hodinách před východem Slunce nastane částečné zatmění Měsíce. Celá délka trvání částečného zatmění bude 3 hodiny 18 minut. Od nás však budeme moci pozorovat pouze první polovinu úkazu - vstup Měsíce do zemského stínu. Výstup ze stínu bude probíhat již pod našim obzorem. Do stínu Země však Měsíc nevstoupí celý. V maximální fázi zatmění, kdy bude Měsíc u nás zapadat, ztmaví stín Země až 93 % měsíčního průměru, a tak Měsíc uvidíme zapadat jen jako malý srpek.
O víkendu 10. – 12. 7 2026 se úspěšně uskutečnila Víkendová škola návrhu a stavby nanosatelitů v rámci projektu přeshraniční spolupráce s názvem Rozvoj vzdělávání v oblasti vývoje nanosatelitů a kosmických technologií. Akci pořádali oba partneři projektu, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. a Slovenská organizácia pre vesmírné aktivity a zúčastnilo se ji 15 účastníků z obou stran hranice. Součástí opravdu bohatého a zajímavého programu byly nejen teoretické přednášky, semináře, praktické činnosti se složením Schoolsatů – výukového modelu cubesatu, ale také jsme si vyzkoušeli virtuální technologie i praktická pozorování kosmických objektů pozemními dalekohledy, včetně Mezinárodní kosmické stanice. Po úspěšném absolvování víkendové školy a nedělní samostatné práce obdrželi všichni účastníci certifikát o absolvování této školy.
Během posledního desetiletí si astronomové mysleli, že na tuto otázku mají rozumnou odpověď. Kolem hvězd, jako je naše Slunce, převládají dva typy planet: subneptuny, světy připomínající zmenšený Neptun s hustými plynnými obaly, a superzemě, kamenné planety až desetkrát hmotnější než naše vlastní. Průzkumy je našly všude, obíhaly kolem spousty hvězd, a tiše se ujala domněnka, že tyto planety musí být stejně rozšířené po celé Galaxii jako celku.
Nový výzkum z McMaster University tento předpoklad právě vyvrátil. Problém s dřívější představou spočíval v tom, že studované hvězdy a planety plně nereprezentovaly množství hvězd v Galaxii. Například hvězdy podobné Slunci, přes veškerou jejich známost, tvoří v Mléčné dráze ve skutečnosti menšinu. Nejpočetnějšími hvězdami v naší Galaxii jsou červení trpaslíci střední až pozdní generace, spektrálního typu M; malí, slabí a chladní, jejichž velikost se pohybuje od pouhých osmi do čtyřiceti procent velikosti našeho Slunce. Po léta je jejich nízká jasnost téměř znemožňovala detailně studovat, což zanechávalo obrovskou mezeru v našem chápání původu planet.
Satelit TESS, který provozuje NASA a který provádí průzkum tranzitujících exoplanet, to změnil. Skenováním nového úseku oblohy každých 28 dní a vytvářením kompletního přehledu oblohy po dobu 26 měsíců poskytl TESS bezprecedentní pohled na tyto prchavé hvězdy a cokoliv, co by kolem nich mohlo obíhat. Doktorand Erik Gillis a jeho školitel Ryan Cloutier, kanadský výzkumný pracovník exoplanetární astronomie, použili tato data k přímému pohledu na to, jaké planety tyto hvězdy skutečně hostí.
Zjistili, že kolem středních až pozdních červených trpaslíků subneptuny zmizely, prostě tam nebyly. Tyto hvězdy produkují v hojném množství superzemě; ale atmosférou zahalené světy, které dominují v počtu planet kolem hvězd podobných Slunci, téměř úplně chybí.
Hlavním vysvětlením, proč superzemě a subneptuny existují jako samostatné populace, je již dlouho tzv. fotoevaporace. Intenzivní záření mladé hvězdy ničí atmosféru planety a zbavuje tak subneptuny až na holé kamenné jádro. Trpaslíci typu M jsou energeticky bouřliví, zejména v mládí, a teoreticky by toho měli být schopni. Téměř úplné vymizení subneptunů však jde daleko nad rámec toho, co dokáže vysvětlit samotná fotoevaporace. Tým z McMaster University naznačuje, že pravděpodobnější odpovědí je, že formování planet kolem těchto hvězd upřednostňuje spíše světy bohaté na vodu, než ty zahalené plynem.
Připojená ilustrace porovnává velikosti subneptunských exoplanet TOI-421 b a GJ 1214 b se Zemí a Neptunem. TOI-421 b i GJ 1214 b se co do poloměru, hmotnosti a hustoty nacházejí mezi Zemí a Neptunem. Nízké hustoty obou exoplanet naznačují, že musí mít hustou atmosféru.
Zjištění publikovaná v časopise Astronomical Journal přicházejí v pozoruhodném okamžiku v historii tohoto oboru. První exoplanety byly potvrzeny před pouhými třiceti lety a sotva mrknutím oka, z astronomického hlediska, dochází k zásadním objevům. Mise jako TESS umožňují vědcům porovnávat tisíce planetárních systémů najednou a odhalovat zákonitosti, které nikdo nepředpokládal. Jak to vyjádřil Erik Gillis, pokud chceme pochopit původ planet a původ života, potřebujeme úplný obraz o tom, jak planety vznikají a z čeho jsou tvořeny. A nejběžnější hvězdy v Galaxii v tomto obrazu až dosud téměř scházely.
Zdroj: https://www.universetoday.com/articles/what-is-the-most-common-type-of-planet-in-the-galaxy
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí