Kam se poděly všechny hvězdy?

ESO 001/15 tisková zpráva

Zdá se, jako by na tomto působivém snímku chyběly některé hvězdy. Tmavá plocha ve hvězdném poli však není skutečná díra, ale oblast napěchovaná plynem a prachem. Tento temný oblak nese označení LDN 483 – což je zkratka anglického označení 'Lynds Dark Nebula 483'. Temné oblaky, jako je tento, představují oblasti budoucího zrodu hvězd. Uvedený snímek oblaku LDN 483 a jeho okolí byl pořízen dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m vybaveným širokoúhlou kamerou WFI (Wide Field Imager), který pracuje na observatoři ESO/La Silla.

Oblak LDN 483 [1] se nachází asi 700 světelných let od nás a na obloze jej naleznete v souhvězdí Hada. Obsahuje dostatek hmoty na to, aby úplně zabránila průchodu viditelného světla z hvězd v pozadí. Především husté molekulární oblaky, jako je LDN 483, bývají označovány jako temné mlhoviny, jelikož mají schopnost zakrýt objekty ležící za nimi. Bezhvězdná povaha oblaku LDN 483 a jemu podobných by mohla naznačovat, že se jedná o místa, kde hvězdy nemohou vzniknout a vyvíjet se. Ve skutečnosti je ale opak pravdou: temné mlhoviny nabízejí to nejpříhodnější prostředí pro případný budoucí vznik hvězd.

Astronomové zkoumající vznik hvězd objevili v nitru oblaku LDN 483 jedny z nejmladších pozorovatelných typů hvězdných novorozenců. Tyto rodící se hvězdy bychom mohli přirovnat ještě nenarozeným dětem.

V této první fázi hvězdného vývoje je rodící se hvězda pouhou koulí plynu a prachu smršťující se gravitační silou v nitru molekulárního oblaku, který ji obklopuje. Protohvězda je stále poměrně chladná, její teplota se pohybuje kolem -250° C, a proto vyzařuje pouze na dlouhých submilimetrových vlnových délkách elektromagnetického záření [2]. Teplota a tlak v jejím nitru však začínají stoupat.  

Tato nejrannější fáze vývoje hvězdy trvá pouze tisíce let, což je v astronomickém měřítku neskutečně krátká doba. Stačí si uvědomit, že hvězdy většinou existují miliony i miliardy let. V následujících stádiích vývoje během následujících několika milionů let mladá protohvězda zvýší svoji teplotu i hustotu. Energie vydávaného záření se postupně zvyšuje až se přes relativně chladné daleké infračervené záření a blízké infračervené záření přiblíží vlnovým délkám viditelného světla. Kdysi slabá protohvězda se následně stane zářící hvězdou. 

Jak se z inkoustových hlubin oblaku LDN 483 vynořují další a další hvězdy, temná mlhovina se postupně rozpustí a ztratí svou neprůhlednost. Chybějící – v současnosti skryté hvězdné pozadí – se postupně objeví, ale po co uplynutí období několika milionů let budoe naopak přezářeno svitem jasných mladých čerstvě zrozených hvězd, vzešlých z kdysi temného oblaku [3].

Zdroj

Poznámky

[1] Katalog temných mlhovin (LDN - Lynds Dark Nebula catalogue) sestavila americká astronomka Beverly Turner Lynds a byl publikován v roce 1962. Tyto temné mlhoviny byly objeveny na základě vizuální prohlídky fotografických desek pořízených v rámci Palomar Sky Survey.

[2] Zařízení ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), které je z části provozováno Evropskou jižní observatoří, pozoruje submilimetrové a milimetrové vlnové délky elektromagnetického záření a je ideálním přístrojem pro výzkum velmi mladých hvězd v molekulárních oblacích.

[3] Mladou hvězdokupu tohoto typu je možné spatřit zde, o něco vyvinutější tady.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

Odkazy

• snímky dalekohledu MPG/ESO
• další snímky pořízené dalekohledem MPG/ESO
• snímky observatoře La Silla

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO education and Public Outreach Department; Garching bei München, Germany
; Tel.: +49 89 3200 665; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1501. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.