Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.

Radioastronomové učinili překvapivý objev, když odhalili velké množství plynných oblaků vodíku nad rovinou naší Galaxie. Tato plynná oblaka hrají důležitou roli ve vývoji galaxií.
„Dospěli jsme k závěru, že tato oblaka jsou tvořena plynem, který byl odfouknut z galaktické roviny při explozích supernov a působením silného ´větru´ z mladých hvězd v oblastech jejich intenzivní tvorby,“ říká H. Alyson Ford, který k tomuto zjištění dospěl ve své disertační práci na Swinburne University. Tým astronomů ve složení H. Alyson Ford (University of Michigan), Felix J. Lockman (National Radio Astronomy Observatory, NRAO) a Naomi Mclure-Griffiths (CSIRO Astronomy and Space Science) prezentoval své výsledky na schůzi Americké astronomické společnosti v Miami na Floridě.
Astronomové studovali plynná oblaka ve dvou rozdílných oblastech naší Galaxie. Zkoumaná mračna jsou vzdálena 400 až 15 000 světelných roků od roviny galaktického disku, v němž je soustředěna většina hvězd a plynného materiálu. Galaktický disk je obklopen tzv. halo, tvořeným převážně plynem, sahajícím do větší vzdálenosti než studované regiony.
„Tato oblaka byla poprvé detekována radioteleskopem Robert C. Byrd Green Bank Telescope – průměr antény 110 x 100 m (nadace National Science Foundation) a jsou docela záhadná. Nacházejí se v přechodové oblasti mezi diskem a halo, obklopujícím Galaxii,“ vysvětluje Felix Lockman. Vědecký tým využil data z programu Galactic All-Sky Survey, získaná pomocí radioteleskopu CSIRO's Parkes Radio Telescope (Austrálie).
Když astronomové porovnávali pozorování těchto dvou oblastí, zjistili, že jedna oblast obsahuje třikrát více vodíkových oblaků než druhá. Kromě toho tato oblaka jsou v průměru až 2krát dále nad rovinou Galaxie.
Tyto pozoruhodné rozdíly, jak se astronomové domnívají, existují proto, že oblast s větším počtem oblaků leží poblíž okraje centrální galaktické příčky, kde příčka splývá s hlavním spirálním ramenem. Jedná se o oblast intenzivní tvorby hvězd, obsahující velké množství mladých hvězd, jejichž silný hvězdný vítr může hnát plyn pryč z této oblasti. Nejhmotnější hvězdy explodují jako supernovy, přičemž odhodí vnější vrstvy svého materiálu. V dalších oblastech, které astronomové studovali, je aktivita vzniku hvězd mnohonásobně slabší.
„Složení těchto oblaků jasně ukazuje, že mají původ v disku Mléčné dráhy a jsou důležitou součástí naší Galaxie. Poznání těchto oblaků je nezbytné k pochopení, jak se materiál pohybuje mezi galaktickým diskem a tzv. halo, což je rozhodující proces ve vývoji galaxií,“ říká Lockman.
Oblaka se skládají z neutrálního plynného vodíku. Jejich průměrná hmotnost dosahuje zhruba hodnoty 700 hmotností Slunce. Jejich rozměry se liší v širokém rozsahu, ta největší mají průměr kolem 200 světelných roků.
Zdroj: http://www.nrao.edu/pr/2010/haloclouds/
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí