Lví mlhovina se s řevem probouzí k životu díky JWST

Hubbleův vesmírný dalekohled HST (Hubble Space Telescope) tuto planetární mlhovinu pozoroval v roce 2000, kdy ve viditelném světle zobrazil objekt ve tvaru lví tváře a odhalil prvky, jako je „hříva“ mlhavých objektů ve tvaru komety. Nyní JWST (James Webb Space Telescope) zachytil jasnější a detailnější pohled na mlhovinu díky snímkům s vysokým rozlišením.

Na první pohled se celková struktura mlhoviny na Webbových infračervených snímcích, pořízených jak NIRCam (Near Infrared Camera), tak MIRI (Mid Infrared Instrument), může zdát docela podobná dřívějšímu snímku Hubbleova teleskopu ve viditelném světle. Webbovo infračervené vidění však zdůrazňuje prvky, jako jsou kompaktní shluky prachu a opar ionizovaného plynu. Trvalo několik tisíc let, než tento shluk plynu a prachu dosáhl svého současného tvaru; a složky mlhoviny se neustále mění.

Zdroj těchto neustálých změn a důvod výrazného vzhledu mlhoviny přezdívané Lev (spíše známá jako NGC 2392) se nachází v jejím středu: v pozůstatcích umírající hvězdy. Ačkoliv vypadá jako lví nos, její energie a záření pohánějí složité struktury, které zde vidíme.

Hmotné hvězdy na konci svého života procházejí explozemi supernov, ale tyto události jsou vzácné. Většina hvězd ve vesmíru má nižší hmotnosti, jako například ta, která patří do NGC 2392. Když se hvězda s nižší hmotností již nemůže udržet v chodu jadernými reakcemi ve svém jádru, stane se nestabilní a pulzuje, ztrácí svou hmotu odlupováním vnějších vrstev, které se pak mění v obálky z plynu a prachu zvané planetární mlhovina (hvězdy v této fázi života jsou zodpovědné za produkci velké části pozorovatelného prachu ve vesmíru). Záření hvězdy odvádí vyvržený materiál pryč a zanechává po sobě velmi horké hvězdné jádro, známé jako bílý trpaslík.

V případě mlhoviny Lev zanechala smrt centrální hvězdy bohaté na kyslík bílého trpaslíka, který „vaří“ vše zevnitř a při tom vytváří bublinu ionizovaného plynu. Plynná bublina, která tvoří lví obličej, se časem rozpíná a ničí prach, který jí stojí v cestě. Pochopení toho, proč má unášený plyn složitou strukturu prstenců a obalů, což je běžný rys planetárních mlhovin, je neustálým cílem vědců.

Hříva lva je vnitřek prachové schránky, kterou osvětluje bílý trpaslík v centru. Chomáčky vlasů, které vypadají jako kometární ohony materiálu, jsou kompaktní shluky prachu, které přežily záření hvězdného jádra a chrání materiál, který se nachází za nimi.

Snímky z JWST „zmrazily“ tuto planetární mlhovinu v čase, ačkoliv smrt hvězdy a její bouřlivé účinky pokračují. NGC 2392 bude i nadále procházet změnami, jak se její plyn a prach budou pohybovat pryč od hvězdného jádra. Astronomové odhadují, že mlhovina Lev se nakonec rozptýlí přibližně za 10 000 let – což je z astronomického hlediska relativně krátká doba.

Zdroj: https://esawebb.org/news/weic2616/?lang

autor: František Martinek