M 12: zdánlivý klid skrývá divokou minulost

Uvnitř kulových hvězdokup, jako je například hvězdokupa Messier 12 (M 12), kterou vidíte na fotografii pořízené pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, existuje vysoká koncentrace hvězd. Takovéto objekty jsou proto žádaným a překrásným cílem pro astronomickou fotografii.

Avšak přeplněný životní prostor v této kulové hvězdokupě rovněž vytváří domov pro exotické binární soustavy, v nichž jsou dvě hvězdy pevně uvězněny na drahách, po kterých navzájem obíhají jedna kolem druhé, přičemž hmota z jedné hvězdy je pohlcována druhou složkou dvojhvězdy. V důsledku jejího zahřívání dochází k produkci rentgenového záření.

Podle názoru astronomů takovéto rentgenové záření vzniká při velmi těsném setkání hvězd ve značně přehuštěném prostoru – v tomto případě v kulových hvězdokupách. Přestože hvězdokupa M 12 se jeví docela difúzní (s rozptýlenými hvězdami) v porovnání s běžnými kulovými hvězdokupami, i zde mohou být takovéto zdroje rentgenového záření objeveny.

Astronomové rovněž zjistili, že kulová hvězdokupa M 12 je domovem podstatně menšího počtu hvězd s malou hmotností, než se doposud předpokládalo. Při nedávném výzkumu (2005) astronomové použili dalekohled VLT (Very Large Telescope) na Cerro Paranal v Chile, který patří Evropské jižní observatoři ESO, k určení jasností a barev více než 16 000 hvězd ve hvězdokupě M 12. Astronomům je známa také pod označením NGC 6218 a obsahuje přibližně 200 000 hvězd. Hmotnost většiny z nich se pohybuje v rozsahu 0,2 až 0,8 hmotnosti Slunce. Na základě těchto měření se předpokládá, že téměř 1 milión hvězd s nízkou hmotností byl z kulové hvězdokupy M 12 vytržen v době, kdy prolétala nejhustějšími oblastmi naší Galaxie při svém oběhu kolem galaktického jádra.

Zdá se, že klid vyzařující z tohoto pohledu na kulovou hvězdokupu M 12 je zavádějící a hvězdokupa musela v minulosti prodělat násilné narušení své stavby a struktury.

Kulová hvězdokupa M 12 je od Země vzdálena asi 23 000 světelných let a na obloze se její poloha promítá do souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus). Její fotografie publikovaná v úvodu článku byla získána pomocí kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě Hubblova kosmického dalekohledu. Barevné podání obrázku bylo vytvořeno sloučením tří expozic, a to přes modrý filtr (na obrázku modrá barva), přes červený filtr (na obrázku zelená barva) a přes filtr propouštějící blízké infračervené záření (na fotografii červená barva). Celkové expoziční časy byly postupně 1 360 s, 200 s a 264 sekundy. Snímek zaujímá na obloze oblast o rozměru 3,2 x 3,1 obloukové minuty (pro porovnání: Měsíc v úplňku má průměr přibližně 30 obloukových minut).

Zdroj: http://spacespin.org/article.php/110366-hubble-messier-12-deceptive

autor: František Martinek