Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.

Astronomové z NASA a Pennsylvania State University využili astronomickou družici Swift k vytvoření nejpodrobnější mapy zobrazující rozložení zdrojů ultrafialového záření ve dvou sousedních galaxiích Velké Magellanovo mračno (Large Magellanic Cloud – LMC) a Malé Magellanovo mračno (Small Magellanic Cloud – SMC).
„Použili jsme tisíce fotografií a vytvořili jsme z nich celkovou mozaiku rozložení hlavních útvarů v každé galaxii, vyplývajících z nejdetailnějšího průzkumu zdrojů ultrafialového záření v Magellanových mračnech,“ říká Stefan Immler, který navrhnul tento program a který byl vedoucím vědců z NASA, Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland.
Stefan Immler představil kompletní snímky Velkého Magellanova mračna (mozaika o velikosti 160 megapixelů) a Malého Magellanova mračna (mozaika o velikosti 57 megapixelů) na 222. konferenci Americké astronomické společnosti, která se konala v městě Indianapolis v červnu letošního roku.
Nové snímky odhalily přibližně milión zdrojů ultrafialového záření ve Velkém Magellanově oblaku a zhruba 250 000 zdrojů v Malém Magellanově oblaku. Snímky vznikly na základě detekce ultrafialového záření o vlnových délkách 160 až 330 nanometrů, které je převážně pohlcováno zemskou atmosférou.
Celková mapa Velkého Magellanova oblaku byla složena z 2 200 jednotlivých záběrů pořízených dalekohledem Ultraviolet/Optical Telescope (UV/OT) na palubě družice Swift. Kumulovaná expozice k pořízení této mapy trvala 5,4 dne, úhlové rozlišení snímků je 2,5 obloukové vteřiny. Velké Magellanovo mračno má skutečný průměr 14 000 světelných roků a nachází se ve vzdálenosti 163 000 světelných let od Země.
Celková mapa Malého Magellanova oblaku byla sestavena z 656 jednotlivých snímků. Kumulovaná expozice trvala 1,8 dne. Průměr Malého Magellanova mračna je 7 000 světelných roků a od Země je vzdáleno 200 000 světelných let.
Zdroje UV záření ve Velkém a Malém Magellanově oblaku
Zdroj: http://www.nasa.gov/mission_pages/swift/bursts/magellanic-uv.html
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí