Noční svítíci oblaka nad Valašským Meziříčím

V uplynulých týdnech byla z území České republiky opakovaně pozorována takzvaná noční svítící oblaka takové intenzity a plošného rozsahu, že si jich mohl povšimnout i náhodný pozorovatel. Poslední dva nápadné úkazy se odehrály 5. července večer a 8. července ráno. Vzhledem k tomu, že řada z vás je spatřila na vlastní oči, přinášíme základní informace a také několik dokumentárních fotografií.

Dalo by se říct, že noční svítící oblaka (nebo také mezosférická oblaka, anglicky Noctilucent Clouds, zkratkou NLC) jsou fenoménem posledních desetiletí. Jedná se o nejvyšší oblačnost, která se vyskytuje v zemské atmosféře ve výškách kolem 80 až 85 km. Tyto oblaky se tvoří nad polárními oblastmi během letních měsíců (na severní polokouli od května do srpna). V létě vodní pára stoupá až do mezosféry, kde na drobných částicích meteorického prachu (fungují jako kondenzační centra) dochází k jejímu vymrzání a vzniku krystalů ledu.

Za normálních okolností nepozorovatelné shluky ledových krystalů jsou ve vysoké atmosféře osvětlovány Sluncem ještě dlouho potom, co v daném místě na povrchu již Slunce zapadlo za obzor. V průběhu večerního soumraku nad severozápadním obzorem a ranního svítání nad severovýchodem se tak na obloze objeví jemné, modro-stříbrné, pomalu se pohybující a vlnící pásy vzdáleně připomínající běžnou vysokou (cirrovitou) oblačnost.

Noční svítící oblaka 5. července večer	Noční svítící oblaka 7. července večer	Noční svítící oblaka 8. července ráno

V minulosti byly NLC pozorovány především v oblastech blízko polárního kruhu, ale v posledních desetiletích se stále častěji rozšiřují až do středních zeměpisných šířek. Jejich výskyt souvisí s nízkými teplotami panujícími v létě v mezosféře a patrně je také vázán na slabou sluneční aktivitu (větší šance na pozorování intenzivních NLC je statisticky kolem minima jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity).

Průběh teploty v mezosféře od začátku května do konce června v letech 2007 až 2020 (červená). Zdroj: spaceweather.com, podrobností v tomto článku.

Výskyt nočních svítících oblaků je patrně také spojen s celkovými změnami zemského klimatu. Přestože se v současnosti jedná o poměrně častý, mnohdy velmi nápadný úkaz a periodicita sluneční aktivity je známa po staletí, historicky doložená pozorování NLC ze zeměpisných šířek našeho území jsou záležitostí prakticky výhradně posledního století. Ve statistikách se také stále častěji objevují pozorování plošně rozsáhlých úkazů z čím dál nižších zeměpisných šířek.

Příčinou mimořádných úkazů nočních svítících oblaků, které jsou letos pozorovány po celé severní polokouli (u nás naposledy 5. července večer a 8. července ráno), jsou zřejmě rekordně nízké aktuální teploty panující v mezosféře, které můžou být, jak již bylo řečeno, navázány na právě probíhající minimum sluneční aktivity.

Pokud jste se nestihli na noční svítící oblaka letos podívat, stále ještě máte šanci, vyskytují se až do konce července. Ty nejlepší úkazy letošního roku však již máme nejspíš za sebou. 

Více informací o NLC můžete najít v češtině například na serveru Optické úkazy v atmosféře (galerie ČR) nebo v tomto článku na serveru www.astro.cz (galerie ČR). V angličtině pak na serveru www.spaceweather.com (fotogalerie z celého světa).

Další snímky nočních svítících oblaků pořízené v roce 2020 naleznete také v naší fotogalerii.

autor: Jiří Srba

Noční svítící oblaka - večer 5. července 2020 Noční svítící oblaka - večer 5. července 2020, 22:35 SELČ, Mikulůvka, J. Srba

Zvětšit