Nové důkazy existence oceánu na Marsu

Vědci z California Institute of Technology (Caltech) objevili nová svědectví o existenci dávné říční delty na Marsu v místě, kde se kdysi velmi dávno mohla řeka vlévat do rozsáhlého oceánu. Tento oceán – pokud skutečně existoval – pokrýval velkou část severní polokoule planety. Rozkládal se na ploše větší než jedna třetina povrchu Marsu.

„Vědci dlouho předpokládali, že nížiny na severní polokouli Marsu jsou vyschlým dnem oceánu, avšak doposud neobjevili žádné důkazy pro tento předpoklad,“ říká Mike Lamb, odborný asistent geologie na Caltech a spoluautor článku popisujícího výsledky výzkumu. Článek byl publikován v časopise Journal of Geophysical Research.

„Ačkoliv nové objevy mají daleko k důkazu existence dávného oceánu na Marsu, poskytují tomuto předpokladu doposud největší podporu,“ říká Roman DiBiase, postgraduální student na Caltech a hlavní autor článku.

Popis k obrázku vpravo:
Porovnání „exhumované“ delty v sedimentárních horninách na Marsu (Aeolis, levá polovina obrázku) se současnou deltou řeky Selenga, která se na Zemi vlévá do jezera Bajkal (Rusko). Na stínovaném obrázku vlevo je znázorněn vyvýšený, rozvětvený a laločnatý vzhled dávné řeky v oblasti Aeolis Dorsa na planetě Mars. Terén je interpretován jako odolné depozity v korytech, která vytvářela pradávnou deltu.

Větší část severní polokoule Marsu tvoří rovinaté nížiny o nižších nadmořských výškách než na polokouli jižní, a tak se zdá být podobná oceánským pánvím vytvořeným na Zemi. Hranice mezi nížinami a hornatým terénem by tvořila pobřežní linii hypotetického oceánu.

Vědci z Caltech použili nové snímky s vysokým rozlišením pořízené sondou NASA s názvem MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) a na nich studovali oblast o rozloze 100 kilometrů čtverečních, která se rozprostírá vpravo od bývalého pobřeží. Dřívější družicové snímky ukázaly, že tato oblast – část velkého regionu s názvem Aeolis Dorsa, která se nachází zhruba 1000 km od kráteru Gale, kde nyní provádí výzkum pojízdná laboratoř Curiosity – je pokryta útvary podobnými brázdám, nazývanými inverzní říční koryta (inverted channels).

Popis k obrázku dole:
Celkový pohled na mapu ukazující oblast výzkumu s názvem Aeolis Dorsa (je vyznačená hvězdičkou). Hranice tak odděluje vyvýšený terén pokrytý krátery (v dolní části obrázku) od relativně hladké nížiny, která byla dlouho pokládána za obdobu oceánské pánve na Zemi. Oblast Aeolis Dorsa (vyznačena tečkovaně) odhaluje rozsáhlé sedimenty obsahující četné vyvýšené brázdy, které jsou interpretovány jako inverzní říční koryta.

Tato inverzní říční koryta vznikala tak, že materiál podobný hrubému štěrku a drobným kamenům byl v průběhu času unášen řekami a ukládán v níže položených oblastech. Jakmile řeka vyschla, jemný materiál – menší zrníčka jílu, prachu a písku – podél toku řeky erodoval a byl odnášen pryč, přičemž zde zůstal jen navrstvený hrubozrnný materiál. Tyto zbývající sedimenty dnes pozorujeme jako vyvýšeniny, které sledují tok dávných řek.

Snímky, bez kterých by nebyla tato zajímavá krajina objevena, vědci získali pomocí kamery HiRISE na palubě kosmické sondy MRO. Pořízením snímků z různých míst oběžné dráhy bylo možné sestavit trojrozměrné obrazy (stereo snímky), které umožnily vědcům určit topografii marťanského povrchu. Kamera HiRISE je schopna rozlišit na povrchu Marsu útvary o délce 25 cm a zmapovat výškový profil s rozlišením jednoho metru.

Zdroj: http://phys.org/news/2013-07-evidence-martian-ocean.html

autor: František Martinek