Obydlených planet bude asi méně

Astronomové objevili doplňující podmínky, nezbytně nutné pro vznik života na planetách. V článku, který byl přijat k publikování v časopise The Astrophysical Journal Letters autoři vysvětlují nezbytnost aktivních vulkánů k „oživení“ vhodných planet. Autory výzkumu jsou především Rory Barnes (University of Washington, Seattle) a Brian Jackson (NASA's Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland).

Doposud se předpokládalo, že nezbytnou podmínkou pro vznik živých organismů na exoplanetách je přítomnost kapalné vody. Aby byla splněna tato podmínka, musí planeta obíhat kolem mateřské hvězdy ve vhodné vzdálenosti – v tzv. zóně života či zóně obyvatelnosti. Jedná se o poměrně úzkou oblast kolem hvězdy, v níž planeta dostává od mateřské hvězdy přesně takové množství energie, umožňující přítomnost kapalné vody. Jestliže se planeta nachází příliš blízko mateřské hvězdy, přítomná voda se brzy vypaří. A pokud planeta obíhá daleko od svého slunce, pak voda existuje v pevném skupenství – v podobě ledu.

Autoři nových výzkumů prokázali, že ne všechny planety, obíhající kolem hvězdy v obyvatelné zóně se mohou stát kolébkami života. Vhodnými kandidáty jsou pouze ty planety, na kterých existuje či existovala aktivní vulkanická činnost. Během sopečných výronů jsou látky jako oxid uhličitý či vodní pára, doposud ukrývané v nitru planety, vyvrženy na její povrch a rozptýleny v širokém okruhu.

Avšak planety to nesmí „přehnat“ s vulkanickou aktivitou. Příliš silné sopečné erupce, při kterých je celý povrch planety zalit žhavou tekoucí lávou, neumožní existenci procesů, vedoucích ke vzniku organických látek a následně života.

Sopečné erupce jsou aktivovány působením slapových sil, které vznikají při gravitačním působení jednoho nebo více hmotných těles na sledovanou planetu. V takovémto případě je nutné pro určení možné obyvatelnosti planety posuzovat nejen její vzdálenost od hvězdy, ale počítat i s vlivem jejího kosmického okolí.

Ani my bychom zde nebyli bez vulkanické aktivity naší Země. V rané historii naší planety sopečné erupce chrlily oxid uhličitý a vodní páry z hlubin pod povrchem, přičemž vytvářely podmínky, které nakonec umožnily proces fotosyntézy. Planeta Mars s neaktivním jádrem a tudíž se slabým vulkanismem již neměla to štěstí. Avšak příliš vysoká vulkanická aktivita může být rovněž na škodu. Například Jupiterův měsíc Io je tak zmítán silným gravitačním polem obří planety Jupiter a velkých měsíců, že sopečná činnost probíhá na jeho povrchu prakticky nepřetržitě. Jeho povrch zalévá čerstvá láva již několik miliónů roků. To pravděpodobně zahubilo veškerý vznikající život.

Jako příklad fungování této teorie si astronomové vybrali exoplanetu Gliese 581d, která je od Země vzdálena 20 světelných let. Nehledě na „správné“ charakteristiky oběžné dráhy je gravitační působení na exoplanetu Gliese 581d od okolních známých planet nedostatečné k tomu, aby to na zkoumané planetě vyvolalo potřebnou vulkanickou aktivitu.

Hledání života za hranicemi Země je jedním z důležitých úkolů současných astronomických výzkumů. Vědci hledají život nejen na vzdálených planetách, ale i tělesech v naší Sluneční soustavě. Jedním z nejperspektivnějších objektů v tomto ohledu je (kromě Marsu a Titanu) Saturnův měsíc Enceladus. V poslední době astronomové získali velké množství informací, které zvyšují šance tohoto měsíce „zrodit“ živé organismy.

Zdroj: http://www.novosti-kosmonavtiki.ru/content/news.shtml a http://sciencenow.sciencemag.org/cgi/content/full/2009/615/2

autor: František Martinek