V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
Tento kompozitní pohled (vlevo) zobrazující vulkanickou aktivitu na Jupiterově měsíci Io byl vytvořen na základě dat ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření, která shromáždila sonda NASA s názvem Juno během průletu kolem měsíce Io 1. března 2023. Pohled na měsíc (ve strakaté šedé a hnědé barvě) poskytla kamera JunoCam. Překryvy červené, žluté a jasně bílé barvy jsou data z přístroje JIRAM (Jovian Infrared Auroral Mapper).
Vědci z Cornellovy univerzity využili intenzivní sopečnou činnost na Jupiterově měsíci Io k lepšímu pochopení slapové teploty, která je klíčovým faktorem při vzniku a vývoji planet. Analýzou dat ze sondy Juno tým zjistil, že zvláštní rozmístění sopek na pólech Io, nikoli na rovníku, může hrát významnou roli při vnitřní regulaci tepla na měsíci. Tato studie vrhá světlo na dynamické interakce uvnitř Io a nabízí pohled na možné podpovrchové oceány na jiných měsících, které jsou poháněny podobnými mechanismy ohřevu.
Slapový ohřev na Io
Astronomové z Cornellovy univerzity zkoumali slapové ohřívání – základní proces při vzniku a vývoji planet – a prozkoumali pekelnou vulkanickou krajinu Jupiterova měsíce Io, vulkanicky nejaktivnějšího tělesa ve Sluneční soustavě.
„Slapový ohřev hraje důležitou roli při ohřívání a vývoji oběžné dráhy nebeských těles,“ řekl Alex Hayes, profesor astronomie. „Poskytuje teplo nezbytné pro vznik a udržení podpovrchových oceánů na měsících kolem obřích planet, jako jsou Jupiter a Saturn.“
„Studium nehostinné krajiny sopek na Io vlastně inspiruje vědu k hledání života,“ řekla hlavní autorka Madeline Pettine, doktorandka astronomie.
Zkoumáním dat z průletu sondy Juno astronomové zjistili, že Io má na svých pólech aktivní sopky, které mohou pomáhat regulovat slapový ohřev – který je způsobován třením – v jeho magmatickém nitru.
Výzkum byl publikován v časopise Geophysical Research Letters.
Vulkanická distribuce a interakce
„Gravitace Jupitera je neuvěřitelně silná,“ řekla Pettine. „Vzhledem ke gravitačním interakcím s ostatními měsíci velké planety je Io nakonec šikanován, neustále natahován a stlačován. Díky této slapové deformaci vzniká v měsíci velké množství vnitřního tepla.“
Pettine zjistila překvapivý počet aktivních sopek na pólech Io, na rozdíl od běžnějších rovníkových oblastí. Vnitřní oceány kapalné vody v ledových měsících mohou být udržovány v kapalném stavu slapovým ohřevem, řekla Pettine.
Na severu Io se nacházel shluk čtyř sopek – Asis, Zal, Tonatiuh, jedna nepojmenovaná a jedna samostatná jménem Loki – které byly velmi aktivní a vytrvalé, s dlouhou historií průzkumu prostřednictvím vesmírných misí a pozemních pozorování. Jižní skupina, sopky Kanehekili, Uta a Laki-Oi, vykazovala rovněž silnou aktivitu.
Dlouho žijící čtveřice severních sopek se rozjasnila současně a zdálo se, že na sebe vzájemně reagují. „Všechny se zjasnily a pak ztmavly srovnatelným tempem,“ řekla Pettine. „Je zajímavé pozorovat sopky a sledovat, jak na sebe navzájem reagují.“
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí