Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.

Tým oceánografů ze Scripps Institution of Oceanography ve spolupráci s kolegou z Chungnam National University a dalším z University of Hawaii zmapoval 19 000 dosud neznámých podmořských sopek ve světových oceánech pomocí radarových satelitních dat. Ve svém článku publikovaném v časopise Earth and Space Science skupina vědců popisuje, jak použili radarová družicová data k měření hromadění mořské vody, aby našli a zmapovali podmořské sopky, a vysvětluje, proč je důležité, aby to bylo provedeno.
Dno oceánu, stejně jako masy suché pevniny, představuje širokou škálu terénu. A stejně jako na suché zemi, prvky, které skutečně vynikají, jsou hory – v oceánu se jim říká podmořské hory. A stejně jako na souši mohou být vytvořeny tlakem tektonických desek proti sobě nebo výbuchem sopek. V současné době je zmapována pouze jedna čtvrtina mořského dna, což znamená, že nikdo neví, kolik podmořských hor existuje nebo kde by mohly být. To může být pro ponorky problém – americké ponorky se dvakrát srazily s podmořskými horami, což ohrozilo taková plavidla a jejich posádku. Ale nevědět, kde se podmořské hory nacházejí, představuje další problém. Zabraňuje oceánografům vytvářet modely zobrazující proudění oceánské vody po celém světě.
V tomto novém úsilí si výzkumný tým dal za úkol objevit a zmapovat co nejvíce podmořských hor a k tomu použil data z radarových satelitů. Takové satelity samozřejmě nemohou ve skutečnosti vidět podmořské hory, místo toho měří nadmořskou výšku mořské hladiny, která se mění v důsledku změn gravitační síly související s topografií mořského dna. Právě při tom našli 19 000 dříve neznámých podmořských hor.
Ve svém článku tým poznamenává, že další důležité důvody pro mapování dna oceánu zahrnují věci, jako je pomoc při těžbě na mořském dně – podmořské hory ukrývají obrovské množství minerálů vzácných zemin. Kompletnější mapy podmořských hor by také pomohly geologům lépe zmapovat tektonické desky a geomagnetické pole planety. Některé podmořské hory také poskytují útulek obrovskému množství mořského života.
Ale co je nejdůležitější, mají velmi silný vliv na proudění hlubokomořských oceánů. Jak proudy narážejí do podmořských hor, jsou vytlačovány vzhůru, nesou s sebou chladnější vodu a neznámým způsobem se mísí. Mapování takových proudů se stalo důležitějším, protože oceány absorbují více tepla a oxidu uhličitého z atmosféry a tání sladkovodních vod v důsledku probíhajících klimatických změn.
Zdroj: https://phys.org/news/2023-04-radar-satellite-reveals-previously-unknown.html
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí