V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Nový výzkum přináší významné aktualizace měsíční stratigrafické časové škály, zahrnující holistický pohled na vývoj Měsíce po éře Apollo. Rozdělením historie Měsíce do tří eonů na základě souhry vnitřních a vnějších procesů vědci zdůrazňují klíčové evoluční fáze od vzniku magmatického oceánu až po současnou dominanci impaktních událostí. Identifikace „formace Das“ a zjemnění přednektarijského období na období magma-oceánie a aitkenian nabízí podrobnější a systematičtější rámec pro pochopení měsíční evoluce s důsledky pro studium dalších pozemských planet.
Nový výzkum, který vedli Dijun Guo z National Space Science Center při Čínské akademii věd, Jianhzong Liu z Ústavu geochemie při Čínské akademii věd a James W. Head z Brown University přehodnocuje základní lunární stratigrafickou časovou osu, která navrhuje významné revize, aby zahrnovala širší a integrovanější perspektivu. Tato aktualizace zvažuje podstatný pokrok, kterého bylo dosaženo v lunární vědě od misí Apollo.
Pro začátek je evoluční historie Měsíce rozdělena do tří odlišných fází založených na časové souhře exogenních a endogenních procesů při změně Měsíce. Tyto fáze jsou definovány jako jednotky časového měřítka na úrovni Eon, které poskytují vhled do časové dynamiky měsíčního vývoje. Eolunarian Eon (4,52–4,31 Ga) se vztahuje k tvorbě magmatického oceánu, diferenciaci a tuhnutí primární kůry, což je fáze evoluce, která do značné míry zahrnuje endogenní síly a procesy.
Paleolunární Eon (4,31–3,16 Ga) je charakterizován srovnatelnými účinky endogenních a exogenních procesů, včetně velkých impaktních událostí a významných vulkanických aktivit. Neolunarian Eon (3,16 Ga–současnost) představuje éru ovládanou exogenními procesy, charakterizovanou sníženou vulkanickou činností a převahou impaktních událostí při modifikaci měsíčního povrchu.
Zpřesnění měřítka lunárního času
Kromě toho vědci identifikovali vyvrženou vrstvu jižního pólu-Aitken Basin a pojmenovali ji „Das Formation“. Jako nejstarší vrstva, která je výsledkem exogenních procesů v měsíční kůře, slouží formace Das jako hranice mezi eolunárními a paleolunárními eony. Využitím formace Das jako markeru se dříve definované pre-nektarijské období dále dělí na dvě odlišná období: rané magma-oceánské období a relativně pozdější aitkenské období.
Nově navržené schéma lunárního časového měřítka sestávající ze tří jednotek Eonů a šesti jednotek Period nabízí systematický rámec pro popis evoluční historie Měsíce. Toto schéma účinně ilustruje výhody vyjádření progrese, vývoje a transformace endogenních i exogenních procesů, které proběhly na Měsíci. Toto schéma bylo použito v měsíční globální geologické mapě v měřítku 1:2,5 milionu sestavené stejnou skupinou a má významné důsledky pro studium geologického vývoje jiných pozemských planet.
Zdroj: https://scitechdaily.com/revolutionizing-lunar-history-scientists-introduce-a-new-timeline/
autor: František Martinek