Rover Curiosity pozoruje důkazy o dřívějších podzemních vodách

Tyto hrbolaté uzlíky vznikly z minerálů, které na Marsu před miliardami let zanechaly zbytky podzemní vody. Rover Curiosity pořídil snímky těchto útvarů o velikosti hrášku při průzkumu geologických formací struktur zvaných „boxwork“ 21. srpna 2025.

Kopcovitá krajina, která při pohledu z oběžné dráhy vypadá jako pavučiny, skrývá stopy k historii vody na starověkém Marsu. Asi šest měsíců zkoumal rover Curiosity oblast plnou geologických útvarů zvaných boxwork – nízké hřebeny vysoké zhruba 1 až 2 metry s písčitými prohlubněmi mezi nimi. Útvary, které křižují povrch na kilometry daleko, naznačují, že starověká podzemní voda tekla v této části rudé planety později, než vědci očekávali. Tato možnost vyvolává nové otázky o tom, jak dlouho mohl mikrobiální život na Marsu přežít před miliardami let, než řeky a jezera vyschly a zanechaly po sobě mrazivý pouštní svět.

Tyto formace boxwork vypadají při pohledu z vesmíru jako obří pavučiny. Aby vědci vysvětlili jejich tvary, navrhli, že podzemní voda kdysi protékala velkými puklinami ve skalním podloží a zanechávala po sobě minerály. Tyto minerály pak zpevnily oblasti, které se staly hřebeny, zatímco jiné části bez minerální výztuže byly nakonec erodovány větrem.

Dokud však do této oblasti nedorazil rover Curiosity, nikdo si nebyl jistý, jak tyto formace vypadají zblízka, a ještě více otázek se objevilo ohledně jejich vzniku.

Rover Curiosity zachytil toto panorama útvarů boxwork pomocí své kamery Mastcam 26. září 2025 – jsou zde viditelné nízké hřebeny s prohlubněmi mezi nimi.

Rozbalování útvarů boxwork
Ačkoliv má i Země podobné hřebeny, ty jsou zřídka vyšší než několik centimetrů a obvykle se nacházejí v jeskyních nebo v suchém, písčitém prostředí. Tým Curiosity se chtěl blíže podívat na marťanské formace a shromáždit více dat. To představovalo pro řidiče roveru skutečnou výzvu: Potřebovali poslat instrukce Curiosity, vozidlu o velikosti SUV, které váží téměř tunu (899 kg), aby mohlo přejíždět přes vrcholky hřebenů, které nejsou o moc širší než samotný rover.

„Je to skoro jako dálnice, po které můžeme jet. Pak ale musíme sjet do prohlubní, kde si musíme dávat pozor na to, aby kola Curiosity neprokluzovala nebo aby v písku mohla zatáčet,“ řekla systémová inženýrka Ashley Stroupe z Laboratoře tryskového pohonu NASA v jižní Kalifornii, která Curiosity postavila a vede misi. „Řešení vždycky existuje. Stačí jen vyzkoušet různé cesty.“

Pro vědce je výzvou sestavit skládačku, jak mohla tak rozsáhlá síť konstrukcí boxwork existovat na Mount Sharp, pět kilometrů vysoké hoře, na kterou rover stoupá. Každá vrstva hory se formovala v jiné éře starověkého, měnícího se klimatu Marsu. Čím výše Curiosity stoupá, tím více nese krajina známky toho, že voda v průběhu času vysychala, s občasnými vlhkými obdobími, kdy se vracely řeky a jezera.

„Pozorování krystalů tak vysoko na hoře Mount Sharp naznačuje, že hladina podzemní vody musela být docela vysoko,“ řekla Tina Seeger z Rice University v Houstonu, jedna z vědkyň mise vedoucích výzkumu krystalů. „A to znamená, že voda potřebná k udržení života mohla vydržet mnohem déle, než jsme si mysleli na základě dat z oběžné dráhy.“

Předchozí snímky z oběžné dráhy obsahovaly jeden klíčový důkaz: tmavé čáry táhnoucí se přes „pavučiny“. V roce 2014 bylo navrženo, že by tyto čáry mohly být takzvanými centrálními zlomy, kde podzemní voda prosakovala skrz skalní trhliny a umožňovala koncentraci minerálů. Při bližším zkoumání hřebenů rover Curiosity zjistil, že tyto čáry jsou ve skutečnosti zlomy, což tuto hypotézu podporuje.

Rover také objevil hrbolaté textury zvané noduly, zjevný znak dřívější podzemní vody, které byly mnohokrát spatřeny roverem Curiosity a dalšími misemi na Marsu. Nečekaně se tyto noduly nenašly v blízkosti centrálních zlomů, ale podél stěn hřebene a prohlubní mezi nimi.

„Zatím nedokážeme přesně vysvětlit, proč se noduly objevují tam, kde se objevují,“ řekla Tina Seeger. „Možná byly hřebeny nejprve stmeleny minerály a pozdější epizody podzemní vody kolem nich zanechaly noduly.“

Laboratoř pro rover
Velká část vědeckého výzkumu roveru Curiosity se zaměřuje na vzorky hornin odebrané vrtákem na drcení hornin na konci robotického ramene. Výsledný prášek lze následně přivádět k analýze do složitých vědeckých přístrojů v těle roveru.

V loňském roce vrták odebral tři vzorky – jeden z vrcholu hřebene, jeden z podloží v prohlubni a jeden z přechodové oblasti předtím, než rover dosáhl hřebenů – a analyzoval je pomocí rentgenového záření a vysokoteplotní pece. Rentgenové analýzy odhalily jílovité minerály v hřebeni a uhličitanové minerály v prohlubni, což poskytlo další vodítka k pochopení toho, jak tyto útvary vznikly.

Mise nedávno shromáždila čtvrtý vzorek, který byl analyzován speciální technikou vyhrazenou pro nejzajímavější vědecké cíle: Poté, co se rozdrcená hornina dostala do vysokoteplotní pece roveru, reagovaly s ní chemická činidla a probíhala takzvaná mokrá chemie. Výsledné reakce usnadňují detekci určitých organických sloučenin, molekul na bázi uhlíku důležitých pro vznik života.

Někdy v březnu letošního roku Curiosity zanechá formace boxwork za sebou. Celá oblast je součástí vrstvy na Mount Sharp obohacené o slané minerály zvané sírany, které vznikly, když na Marsu vysychala voda. Tým Curiosity plánuje v příštím roce pokračovat v průzkumu této síranové vrstvy a dozvědět se více o tom, jak se klima starověké rudé planety před miliardami let měnilo.

Zdroj: https://astrobiology.com/2026/02/mars-curiosity-rover-observes-evidence-of-past-groundwater.html

autor: František Martinek