V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
Měření rychlosti pohybu Sluneční soustavy vesmírem zní jednoduše, ale představuje jeden z nejnáročnějších testů našeho kosmologického chápání. Jak naše Sluneční soustava cestuje vesmírem, tento pohyb vytváří jemnou asymetrii: „protivítr“, kde se v našem směru pohybu objevují o něco vzdálenější galaxie než za námi. Tento efekt je mimořádně slabý a k jeho detekci je nutné použít velmi přesná měření.
Lukas Böhme, astrofyzik z Bielefeld University, vedl tým, který analyzoval rádiové galaxie, vzdálené objekty vyzařující obzvláště silné rádiové vlny. Na rozdíl od optických dalekohledů, které mohou být ovlivněny blokováním světla prachem a plynem, radioteleskopy detekují tyto dlouhovlnné emise bez ohledu na překážky, což astronomům umožňuje pozorovat galaxie neviditelné pro konvenční přístroje.
Výzkumníci zkombinovali data ze tří sítí radioteleskopů LOFAR (Low Frequency Array), celoevropského zařízení, a dvou dalších observatoří. Tato bezprecedentní datová sada jim umožnila pozorovat rádiové galaxie na obloze s výjimečnou přesností. Vyvinuli také novou statistickou metodu, která zohledňuje skutečnost, že mnoho těchto hvězdných ostrovů se skládá z více složek, což vedlo k větším, ale realističtějším nejistotám měření.
Navzdory konzervativním odhadům chyb se výsledky ukázaly jako překvapivé. Analýza odhalila anizotropii, tedy nerovnoměrné rozložení rádiových galaxií, které překročilo statistickou významnost pět sigma. Z vědeckého hlediska to představuje spíše ohromující důkaz skutečného efektu než šumu měření.
Naměřená asymetrie se ukázala být 3,7krát větší než předpovědi standardního kosmologického modelu, který popisuje vývoj vesmíru od Velkého třesku a předpokládá, že se hmota rozkládá relativně rovnoměrně. Tento dramatický rozpor nutí ke dvěma nepříjemným možnostem.
Buď se Sluneční soustava skutečně pohybuje vesmírem mnohem rychleji, než dovolují současné modely, což vyžaduje zásadní revizi našeho chápání struktury vesmíru, nebo je rozložení rádiových galaxií ve vesmíru výrazně méně rovnoměrné, než astronomové předpokládali. Oba scénáře zpochybňují zavedenou kosmologii.
„Pokud se Sluneční soustava skutečně pohybuje tak rychle, musíme zpochybnit základní předpoklady o rozsáhlé struktuře vesmíru,“ prohlásil profesor Dominik Schwarz z Bielefeld University a spoluautor studie.
Zjištění se shodují s dřívějšími pozorováními provedenými různými metodami. Předchozí studie zkoumající kvasary, brilantní jádra vzdálených galaxií poháněná supermasivními černými dírami, ukázaly stejný anomální efekt v infračervených datech. Toto nezávislé potvrzení naznačuje, že jev není artefaktem měření, ale představuje skutečný rys vesmíru. Výzkum ukazuje, jak vylepšené pozorovací techniky mohou zásadně změnit naše chápání fungování vesmíru a připomíná nám, kolik toho o našem místě ve vesmíru zůstává neznámého.
Zdroj: https://www.universetoday.com/articles/the-solar-system-is-racing-through-space-far-faster-than-expected a https://phys.org/news/2025-11-solar-faster.html#google_vignette
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí