V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
Saturnův měsíc Enceladus již dlouho oslňuje vědce svými výtrysky, které chrlí do vesmíru vodu a záhadné organické molekuly a živí naděje na obyvatelný oceán pod ledovým povrchem. Nové experimenty však naznačují, že příběh může být složitější.
Výzkumníci zjistili, že radiace bombardující zamrzlý povrch Enceladu by mohla produkovat mnoho stejných organických látek detekovaných ve výtryscích – což znamená, že by vůbec nemusely pocházet z podpovrchového oceánu. Tento zvrat nutí vědce přehodnotit, jak interpretujeme známky obyvatelnosti na ledových měsících.
Radiace, nebo původ v oceánu?
Organické molekuly pozorované ve vodních výtryscích na Enceladu nemusí pocházet z jeho podpovrchového oceánu. Vědci místo toho naznačují, že za jejich vznik by mohlo být zodpovědné záření dopadající na ledový povrch Saturnova měsíce. Výsledky, které byly tento týden zveřejněny na společném setkání EPSC–DPS2025 v Helsinkách, přidávají novou vrstvu složitosti do způsobu, jakým vědci hodnotí potenciální obyvatelnost skrytého oceánu na Enceladu.
„Identifikace komplexních organických molekul v prostředí Enceladu zůstává důležitým vodítkem pro posouzení obyvatelnosti měsíce. Výsledky ukazují, že radiací řízené chemické procesy na povrchu a ve výtryscích by mohly tyto molekuly také vytvářet,“ uvedla Grace Richardsová z Národního institutu pro astrofyziku a planetologii vesmíru (INAF) v Římě, která prezentovala svá zjištění na konferenci.
Ohromující objev výtrysků na Enceladu
V roce 2005 sonda Cassini, kterou vypustila NASA, poprvé spatřila dramatické erupce tryskající do vesmíru z jižního pólu Enceladu. Tyto gejzíry vyvěrají z hlubokých puklin známých jako „tygří pruhy“. Podpovrchový oceán měsíce dodává vodu, zatímco obrovská gravitace Saturnu deformuje nitro Enceladu a vytváří tak teplo potřebné ke vzniku výtrysků.
Sonda Cassini později proletěla přímo skrz tato oblaka a analyzovala jejich chemické složení. Detekovala vysoké hladiny solí spolu s řadou organických molekul. Protože se tyto sloučeniny po rozpuštění ve vodě mohou spojit do prebiotických chemikálií, které předcházejí životu, objev okamžitě upoutal pozornost astrobiologů hledajících prostředí mimo Zemi, která by mohla podporovat biologii.
Radiační chemie na ledovém měsíci
Výsledky experimentů Richardsové a jejích kolegů však ukazují, že vystavení záření zachycenému v silné magnetosféře Saturnu by mohlo spustit tvorbu těchto organických sloučenin na ledovém povrchu Enceladu. To zpochybňuje jejich astrobiologický význam.
Richardsová navštívila zařízení v Institutu pro jaderný výzkum HUN-REN v Maďarsku, kde s kolegy simulovala složení ledu na povrchu a ve stěnách tygřích pruhů na Enceladu. Tento led obsahoval vodu, oxid uhličitý, metan a amoniak a byl ochlazen na -200 stupňů Celsia. Vědecký tým poté bombardoval led ionty – atomy a molekulami zbavenými elektronu – aby replikoval radiační prostředí kolem Enceladu. Ionty reagovaly s ledovými složkami a vytvořily celou řadu molekulárních látek, včetně oxidu uhelnatého, kyanatanu a amoniaku. Produkovaly také molekulární prekurzory aminokyselin, jejichž řetězce tvoří proteiny, které řídí metabolické reakce, opravují buňky a přenášejí živiny v živých formách.
Prebiotické molekuly bez oceánu?
Některé z těchto sloučenin byly dříve detekovány na povrchu Enceladu, ale další byly identifikovány i ve výtryscích.
„Molekuly považované za prebiotické by se mohly pravděpodobně tvořit in situ radiačním zpracováním, spíše než aby nutně pocházely z podpovrchového oceánu,“ řekla Richardsová. „Ačkoliv to nevylučuje možnost, že oceán na Enceladu může být obyvatelný, znamená to, že musíme být při tomto předpokladu opatrní kvůli složení výtrysků.“
Výzva pro budoucí mise
Pochopení toho, jak rozlišovat mezi organickými látkami pocházejícími z oceánu a molekulami vytvořenými interakcí záření s povrchem a tygřími pruhy, bude velmi náročné. Bude zapotřebí více dat z budoucích misí, jako je například navrhovaná mise Enceladus, která je v současné době zvažována v rámci doporučení Voyage 2050 pro vědecký program Evropské kosmické agentury ESA do poloviny století.
Zdroj: https://scitechdaily.com/the-shocking-twist-in-the-search-for-life-on-saturns-icy-moon/
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí