Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.
V pátek 28. srpna 2026 v ranních hodinách před východem Slunce nastane částečné zatmění Měsíce. Celá délka trvání částečného zatmění bude 3 hodiny 18 minut. Od nás však budeme moci pozorovat pouze první polovinu úkazu - vstup Měsíce do zemského stínu. Výstup ze stínu bude probíhat již pod našim obzorem. Do stínu Země však Měsíc nevstoupí celý. V maximální fázi zatmění, kdy bude Měsíc u nás zapadat, ztmaví stín Země až 93 % měsíčního průměru, a tak Měsíc uvidíme zapadat jen jako malý srpek.
O víkendu 10. – 12. 7 2026 se úspěšně uskutečnila Víkendová škola návrhu a stavby nanosatelitů v rámci projektu přeshraniční spolupráce s názvem Rozvoj vzdělávání v oblasti vývoje nanosatelitů a kosmických technologií. Akci pořádali oba partneři projektu, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. a Slovenská organizácia pre vesmírné aktivity a zúčastnilo se ji 15 účastníků z obou stran hranice. Součástí opravdu bohatého a zajímavého programu byly nejen teoretické přednášky, semináře, praktické činnosti se složením Schoolsatů – výukového modelu cubesatu, ale také jsme si vyzkoušeli virtuální technologie i praktická pozorování kosmických objektů pozemními dalekohledy, včetně Mezinárodní kosmické stanice. Po úspěšném absolvování víkendové školy a nedělní samostatné práce obdrželi všichni účastníci certifikát o absolvování této školy.

S kometou Encke jako mateřským tělesem Taurid to však není tak úplně jednoduché, není totiž jediným mateřským tělesem tohoto roje. Enckeova kometa byla od svého objevu ze Země pozorována již mnohokrát a vzhledem k odhadu značného stáří celého komplexu komety Encke zanechala ve své dráze spoustu vyvrženého materiálu. To se projevilo samozřejmě také v meteorické činnosti na Zemi, nejznámějším meteorickým rojem spojeným s kometou Encke jsou právě Tauridy.
Roj Taurid však patří do velmi složitého komplexu Taurid (TC), někdy nazývaném komplexu komety Encke. S komplexem komety Encke je spojeno i množství dalších meteorických rojů, které jsou v činnosti od konce srpna do února. Většinou se jedná o roje nižšími frekvencemi a dlouhou dobou aktivity, což ukazuje na značné stáří celého meteorického komplexu této komety. Do tohoto komplexu patří kromě Taurid i další meteorické roje, z těch největších můžeme zmínit např. Piscidy, chí Orionidy či prosincové Arietidy. Vzhledem k nízkému sklonu oběžných drah vůči ekliptice mají všechny uvedené roje dvě větve, severní a jižní.
Geocentrické radianty meteorů náležejících oběma větvím meteorického roje Taurid. Autor: Jakub Koukal.
Roj Taurid sestává z dvou větví. Jedná se o STA, tedy tzv. jižní větev (Southern Taurids), která je v maximu v období od 20.10. do 7.11. a NTA, severní větev (Northern Taurids), jejíchž maximum trvá přibližně od 28.10. do 17. 11. Celé období aktivity meteorického roje Taurid je pak ohraničeno počátkem přibližně v polovině září a koncem na konci listopadu. Maximální ZHR (zenitální korigovaná hodinová frekvence) obou větví kolísá mezi 5 a 10 meteory za hodinu, maximum aktivity je vzhledem ke své délce nenápadné a z vizuálních pozorování velmi těžko definovatelné.
Radianty jižní a severní větve Taurid. Zdroj: American Meteor Society.
Meteory vylétávají v okolí maxima aktivity jakoby ze souhvězdí Býka a oba radianty jsou hodně rozptýlené, tvar obou radiantů nejvíce připomíná elipsu s rozměry zhruba 5o vertikálně (v deklinaci) a 10 až 15o horizontálně (v rektascenci).
Pořád to však není úplně vše. V. Porubčan a kol. (2006) prokázali, že každý roj z komplexu Encke je možné rozdělit na tzv. filamenty, skupiny drah s podobnými dráhovými elementy. Některé filamenty větve STA mají jako pravděpodobné mateřské těleso kometu Encke, některé ale je možné ztotožnit s asteroidy (např. 2003WP21). Stejně tak filamenty větve NTA lze ztotožnit s mnoha asteroidy, např. 2004TG10 nebo 2002XM35. To by potvrzovalo teorii, že v místě komplexu je spousta těles, které vznikla rozpadem původní, pravděpodobně obrovské, komety. Jejím pozůstatkem je kometa Encke, ale i další tělesa podobné asteroidům. Některým tělesům tedy zůstala i po rozpadu kometární aktivita (např. kometa Encke), jiným ne. Jedná se o rozsáhlý systém dynamicky souvisejících objektů, jejichž velikost se pohybuje od řádu mikrometrů až do několika kilometrů.
Nečekané nebo předvídané?
Běžná aktivita Taurid je tedy nízká, za dobrých pozorovacích podmínek v době maxima je to asi 10 meteorů za hodinu. Tento rok však roj překvapuje ještě větším množstvím bolidů, tedy velmi jasných meteorů, jejichž jasnost je vyšší než jasnost Venuše. Např. modelové výpočty Davida Ashera naznačovaly možnost zvýšeného výskytu hmotných částic v proud roje Taurid v tomto roce, v říjnu a listopadu. Taktéž Mikyia Sato ve svých modelech poukazoval na vysokou pravděpodobnost neobvyklé aktivity Taurid v roce 2015. Nejsilnější návrat v uplynulých letech (v roce 2005) ukázal zvýšený počet jasných meteorů, včetně bolidů, a to v období přibližně od 29. října do 10. listopadu. Uvedené předpovědi uváděly prakticky shodný scénář i v tomto roce, tedy jak zvýšenou celkovou aktivitu meteorického roje, tak také zvýšený počet bolidů ve shodném období roku, tedy v první dekádě listopadu 2015.
Nejjasnější bolid patřící roji Taurid v roce 2015 zaznamenané v síti CEMeNt:
Nejjasnější bolid byl zachycen 7.11.2015 v 01:53:30 UT ze stanic Maruška, Kráčany, Nýdek a Valašské Meziříčí (zde pouze přes oblačnost). Bolid patřil k jižní větvi Taurid (STA), geocentrická rychlost tělesa byla 28,8 km/s, meteoroid se původně nacházel na typické dráze s perihéliem blízko oběžné dráhy planety Merkur (q= 0,370 AU) a aféliem blízko oběžné dráhy planety Jupiter (velká poloosa dráhy a= 2,5 AU), sklon dráhy k ekliptice byl pouze 4,4o. Absolutní jasnost bolidu byla -10,4m, byl tedy prakticky tak jasný jako Měsíc v úplňku. V atmosféře Země urazil dráhu dlouhou 63,7 km, počátek dráhy ležel ve výšce 105,3 km, konec pak ve výšce pouze 59,7 km, odhadovaná vstupní hmotnost tělesa byla kolem 29 kg.
Další informace a obrázky bolidů z kamer umístěných na Hvězdárně Valašské Meziříčí a kamer sítě Edmond naleznete v článku v sekci Výsledky našich pozorování.
Zdroj: http://imo.net
autor: Sylvie Gorková
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí