V polárních oblastech Měsíce může být led

Tým astrofyziků, vedený odborníky z Durham University (Skotsko), tvrdí, že pokud zmrzlá voda na Měsíci existuje, pak bude nejspíše objevena v kráterech v blízkosti měsíčních pólů, které jsou nepřetržitě ponořeny do stínu – tzn. že do nich nikdy nesvítí Slunce.

Připojená mapka zachycuje severní a jižní polární oblasti Měsíce. Tmavě modře zbarvené oblasti představují místa s nejvyšší koncentrací přítomného vodíku.

Závěry astronomů byly vysloveny na základě nových počítačových analýz údajů z americké kosmické sondy Lunar Prospector, která byla k Měsíci vyslána v roce 1998. Vědci zjistili, že vodík je na Měsíci koncentrován právě v polárních kráterech, ve kterých je teplota nižší než  -170 °C.

Vodík společně s kyslíkem, který se v hojném množství nachází v měsíční hornině, jsou dva prvky, které společně vytvářejí vodu. Jestliže je vodní led v kráterech přítomen, pak by podle vědců mohl potenciálně poskytovat zásoby vody pro případné vybudování stálé vědecké základny na povrchu Měsíce. Měsíční stanice by mohla být využívána jako základna pro cesty do vzdálenějších oblastí Sluneční soustavy, k jejich podrobnému výzkumu.

Objev pracovníků Durham University byl publikován v časopise Icarus, což je mezinárodní časopis, zabývající se výzkumem Sluneční soustavy.

Jestliže je vodík přítomen jako součást vodního ledu, pak jeho průměrná koncentrace v některých kráterech odpovídá množství 10 gramů ledu v každém kilogramu měsíční horniny.

Avšak astrofyzikové říkají, že nelze vyloučit možnost, že místo vodního ledu zde může být vodík přítomen v podobě protonů vyvržených ze Slunce, které se zachytily v měsíčním prachu. Tuto představu potvrzují i některá pozemní pozorování pomocí radaru, která přítomnost vody v polárních oblastech Měsíce nepotvrdila.

Vincent Eke (Institute for Computational Cosmology, Durham University) říká: „Tento výzkum se týká použití nově vyvinuté techniky ke zpracování dat ze sondy Lunar Prospector, z kterého vyplývá, že vodík je opravdu koncentrován v kráterech poblíž měsíčních pólů, které jsou trvale ponořeny do stínu. Vodní led zde může být trvale přítomen po dobu několika miliard roků, protože na něj nedopadá žádné sluneční záření.“

„Jestliže je zde vodík přítomen v podobě vodního ledu, potom naše výzkumy naznačují, že nejsvrchnější vrstva měsíční horniny o tloušťce jednoho metru obsahuje dostatečné množství vody k naplnění nádrže Kielder Water.“ Kielder Water (Northumberland, Velká Británie) obsahuje 200 biliónů litrů vody, což z ní dělá největší umělou britskou vodní nádrž v severní Evropě.

Nové poznatky mohou být využity při výzkumu Měsíce. Richard Elphic (Planetary Systems Branch, NASA Ames Research Center) říká: „Tyto výsledky pomohou NASA při realizaci výzkumu Měsíce pomocí sond Lunar Crater Observation and Sensing Satellite (LCROSS) a Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), které budou vypuštěny na jaře letošního roku.“

Například sonda LCROSS, která má za úkol narazit do povrchu Měsíce v polární oblasti věčné temnoty, může uvolnit vodu uvězněnou v hornině (v případě, že je zde přítomen vodní led) a přesnější mapy výskytu vodíku mohou pomoci vybrat pro sondu LCROSS nadějné místo pro tvrdý dopad. Tyto mapy mohou také pomoci zaměřit pátrání sondy LRO z oběžné dráhy po přítomnosti ledu v polárních oblastech a identifikovat na vodík bohaté lokality.

Zdroj: http://www.physorg.com/news148805928.html

autor: František Martinek