Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Vesmír by mohl rotovat jednou za 500 miliard let, naznačuje studie
24.04.2025
Credit: Volker Springel (Max Planck Institute
for Astrophysics) et al.
Nový výzkum vedený astronomy z Havajské univerzity naznačuje, že náš vesmír může rotovat – ale jen velmi pomalu. Při utváření vesmíru vytváří gravitace rozsáhlou pavučinovou strukturu vláken, která spojuje galaxie a kupy galaxií podél neviditelných mostů dlouhých stovky milionů světelných let. Tato síť je známá jako kosmická pavučina.
„Abychom parafrázovali řeckého filozofa Hérakleita z Efesu, který řekl Panta Rhei – vše plyne, vše je v pohybu, napadlo nás, že by možná mohlo být Panta Kykloutai – vše se otáčí,“ řekl István Szapudi, astronom z Astronomického ústavu Havajské univerzity. Současné modely říkají, že vesmír se rozpíná rovnoměrně ve všech směrech, bez známek rotace. Tato představa odpovídá většině toho, co astronomové pozorují.
Nevysvětluje však takzvané Hubbleovo napětí – dlouholetý nesouhlas mezi dvěma způsoby měření rychlosti rozpínání vesmíru. Jedna metoda se zaměřuje na vzdálené explodující hvězdy nebo supernovy, aby změřila vzdálenost galaxií, a udává rychlost rozpínání vesmíru za posledních několik miliard let. Druhá metoda využívá reliktní záření z období Velkého třesku a udává rychlost rozpínání velmi raného vesmíru, tedy asi před 13 miliardami let. Každá z těchto metod udává jinou hodnotu rychlosti rozpínání.
Szapudi a jeho kolegové vyvinuli matematický model vesmíru. Nejprve se model řídil standardními pravidly. Pak přidali nepatrnou rotaci. Tato malá změna znamenala velký rozdíl.
„K našemu překvapení jsme zjistili, že náš model s rotací řeší paradox, aniž by byl v rozporu se současnými astronomickými měřeními,“ řekl Szapudi. „A co víc, je kompatibilní s dalšími modely, které předpokládají rotaci. Proto se možná opravdu všechno otáčí. Nebo Panta Kykloutai!“
Podle modelu týmu by se vesmír mohl otáčet jednou za 500 miliard let – příliš pomalu na to, aby se to dalo snadno zjistit, ale dostatečně rychle na to, aby to ovlivnilo rozpínání vesmíru v čase.
„Tato myšlenka neporušuje žádné známé fyzikální zákony,“ uvedli astronomové. „A mohla by vysvětlit, proč se měření rozpínání vesmíru tak úplně neshodují. Dalším krokem je proměnit teorii v plnohodnotný počítačový model – a najít způsoby, jak si všimnout známek tohoto pomalého kosmického otáčení.“
Výsledky výzkumu se objevily v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/rotating-universe-13846.html
autor: František Martinek
Těšíme se na Vaši návštěvu.
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské MeziříčíPříspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, Mobil: 777 277 134, E-mail: info@astrovm.cz
Jak chráníme Vaše osobní údaje | Nastavení cookies | Vyrobil: WebConsult.cz