Poslední roky jsou na Hvězdárně Valašské Meziříčí ve znamení velkých změn v základní infrastruktuře celého areálu. Zatím většina změn probíhala tak trochu skrytě, ať už proto, že se jednalo o opravy či úpravy interiérů nebo proto, že byla skryta za hradbou stromů. První velkou změnou bylo vybudování nového objektu Kulturního a kreativního centra na ulici J. K. Tyla a nyní se dostáváme do další etapy, která je svou povahou velmi zřetelná. Jedná se o komplexní revitalizaci oplocení a areálu hvězdárny.
Po měsících plánování a testování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce a český tým čekala instalace. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.
V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.

Každý rok na naši planetu dopadá prach z komet a asteroidů. Tyto meziplanetární prachové částice prolétají naší atmosférou a dávají vzniknout úkazům lidově označovaným jako „padající hvězda“. Některé z nich dosáhnou zemského povrchu v podobě mikrometeoritů.
V rámci mezinárodního programu prováděli téměř 20 roků výzkum vědci z CNRS (Centre national de la recherche scientifique), Université Paris-Saclay a National museum of natural history za podpory Francouzského polárního institutu a zjistili, že každoročně dosáhne zemského povrchu 5 200 tun mikrometeoritů. Studie je dosažitelná od 15. dubna 2021 v časopise Earth & Planetary Science Letters.
Mikrometeority vždycky padaly na naši planetu. Tyto meziplanetární prachové částice z komet a asteroidů mají velikost od několika setin až po několik desetin milimetru. Prolétají skrz zemskou atmosféru a dopadají na zemský povrch.
Shromažďování a analýzu těchto mikrometeoritů během šesti expedic pod vedením CNRS vedl vědecký pracovník Jean Duprat. Pro výzkum obsadili v průběhu uplynulých dvou desetiletí místo poblíž francouzsko-italské stanice Concordia (Dome C), která se nachází 1 100 km od pobřeží Adélia Land v srdci Antarktidy. Oblast Dome C je ideálním místem sběru z důvodu absence pozemského prachu.
Tyto expedice shromáždily dostatek mimozemských částic (o rozměrech 30 až 200 mikrometrů) ke změření jejich ročního toku, který koresponduje s hmotností přírůstku na Zemi na čtvereční metr za rok.
Jestliže jsou tyto závěry aplikovány na celou planetu, pak celkový tok mikrometeoritů představuje 5 200 tun za rok. To je hlavní zdroj mimozemské hmoty na naší planetě, daleko před mnohem většími objekty, jako jsou meteority, pro které je tok hmoty menší než 10 tun za rok.
Porovnání toku mikrometeoritů s teoretickými předpoklady potvrzuje, že většina mikrometeoritů pravděpodobně pochází z komet (80 %) a zbytek má původ v asteroidech. To je cenná informace k lepšímu porozumění úloze, kterou hrály tyto meziplanetární prachové částice při zásobování mladé Země vodou a uhlíkatými molekulami.
Zdroj: https://phys.org/news/2021-04-tons-extraterrestrial-fall-earth-year.html
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí