Webbův teleskop pořídil detailní infračervený snímek aktivně se tvořících hvězd

Vesmírný dalekohled NASA James Webb Space Telescope (JWST) zachytil pevně spojený pár aktivně se tvořících hvězd, známý jako Herbig-Haro 46/47, v blízkém infračerveném světle s vysokým rozlišením. Hledejte je ve středu červených difrakčních hrotů, které se jeví jako oranžovo-bílá skvrna. Herbig-Haro 46/47 je důležitým objektem ke studiu, protože je relativně mladý – starý jen několik tisíc let. Úplné vytvoření hvězdných systémů trvá miliony let. Cíle, jako je tento, umožňují astronomům nahlédnout, kolik hmotných hvězd se v průběhu času vytvoří, což jim potenciálně umožňuje modelovat, jak se formovalo naše vlastní Slunce, které je hvězdou s nízkou hmotností – spolu s jeho planetárním systémem.

Vesmírný teleskop Jamese Webba zachytil „dovádění“ dvojice aktivně se tvořících mladých hvězd, známých jako Herbig-Haro 46/47, v blízkém infračerveném světle s vysokým rozlišením. Chcete-li je najít, sledujte jasně růžové a červené difrakční hroty, dokud nenarazíte na střed: Hvězdy jsou uvnitř oranžovo-bílé skvrny. Jsou pohřbeny hluboko v disku plynu a prachu, který živí jejich růst, zatímco pokračují v nabírání hmoty. Disk není vidět, ale jeho stín je patrný ve dvou tmavých kuželovitých oblastech obklopujících centrální hvězdy.

Nejnápadnějšími detaily jsou oboustranné laloky, které se rozprostírají od aktivně se tvořících centrálních hvězd, znázorněných v ohnivě oranžové barvě. Velká část tohoto materiálu byla doslova vystřelena z těchto hvězd, když opakovaně pohlcovaly a vyvrhovaly plyn a prach, který je bezprostředně obklopuje po tisíce let.

Když materiál z novějších výronů narazí do starší hmoty, mění tvar těchto laloků. Tato aktivita je jako velká fontána, která se zapíná a vypíná v rychlém, ale náhodném sledu, což vede k vlnění v bazénu pod ní. Některé trysky vysílají více materiálu a jiné startují vyšší rychlostí. Proč tomu tak je? Pravděpodobně to souvisí s tím, kolik volného materiálu dopadlo na hvězdy v určitém časovém okamžiku.

Novější vyvržení látky se jeví jako nitková modř. Probíhají těsně pod červeným horizontálním difrakčním hrotem v poloze ve 2 hodiny. Podél pravé strany tyto výrony vytvářejí jasnější vlnité vzory. V bodech jsou rozpojeny a končí pozoruhodným nerovným světle fialovým kruhem v nejtlustší oranžové oblasti. Světlejší modré kudrnaté čáry se také objevují vlevo, poblíž centrálních hvězd, ale někdy jsou zastíněny jasně červeným difrakčním hrotem.

Všechny tyto výtrysky jsou klíčové pro samotnou tvorbu hvězd. Ejekce regulují, kolik hmoty hvězdy nakonec shromáždí. (Disk plynu a prachu živící hvězdy je malý. Představte si pás těsně přiléhající kolem hvězd.)

Nyní se zaměřte na druhý nejvýznamnější prvek: šumivý modrý mrak. Toto je oblast hustého prachu a plynu, známá jako mlhovina a formálněji jako Bokova globule. Při pozorování převážně ve viditelném světle se jeví téměř úplně černá – prokoukne jen několik hvězd v pozadí. Na ostrém blízkém snímku z Webbova teleskopu v infračerveném světle můžeme vidět do a skrz průsvitné vrstvy tohoto mraku, čímž se zaostří mnohem více Herbig-Haro 46/47 a zároveň odhalíme hlubokou škálu hvězd a galaxií, které leží daleko za ním. Okraje mlhoviny se objevují v jemně oranžovém obrysu, jako obrácené písmeno L vpravo a dole.

Tato mlhovina je významná – její přítomnost ovlivňuje tvary výtrysků vystřelovaných centrálními hvězdami. Jak vyvržený materiál naráží do mlhoviny vlevo dole, je zde více příležitostí pro výtrysky interagovat s molekulami v mlhovině, což způsobí, že se obě rozsvítí.

Pro srovnání asymetrie dvou laloků je třeba se podívat na dvě další oblasti. Podívejte se směrem vpravo nahoře a zachyťte blobovitý, téměř houbovitý výron, který se zdá být oddělený od většího laloku. Pouze několik vláken poloprůhledných chomáčů materiálu směřuje k většímu laloku. Zdá se, že za ním se unášejí téměř průhledné chapadlovité tvary jako proudy v kosmickém větru. Naproti tomu vlevo dole se podívejte za mohutný lalok a najděte oblouk. Oba jsou vytvořeny z materiálu, který byl vyvržen nejdál a možná dřívějšími výtrysky. Zdá se, že oblouky směřují různými směry a mohou pocházet z různých výronů.

Podívejte se ještě jednou na tento obrázek. I když se zdá, že Webbův teleskop zachytil Herbig-Haro 46/47 z boku, jedna strana je nakloněna mírně blíže k Zemi. Kontraintuitivně je to ta menší pravá polovina. Přestože je levá strana větší a jasnější, směřuje od nás.

V průběhu milionů let se hvězdy v Herbig-Haro 46/47 plně zformují a vyčistí scénu od těchto fantastických, mnohobarevných výronů, což umožní dvojhvězdám dostat se do centra pozornosti na pozadí plném galaxií.

Webbův teleskop může v Herbig-Haro 46/47 odhalit tolik detailů ze dvou důvodů. Objekt je relativně blízko Země a Webbův snímek se skládá z několika expozic, což zvyšuje jeho hloubku.

Herbig-Haro 46/47 leží pouhých 1470 světelných let daleko v souhvězdí Plachet.

Zdroj: https://www.nasa.gov/feature/goddard/2023/webb-snaps-highly-detailed-infrared-image-of-actively-forming-stars

autor: František Martinek