Webbův teleskop pozoruje obrovský hvězdný výtrysk na okraji Mléčné dráhy

Plynná žlutooranžová vlákna vypadají při pohledu z boku jako růže a jsou mírně nakloněna z levého horního rohu do pravého dolního rohu, o něco výše než střed záběru. Z růže do levého horního a pravého dolního rohu se táhnou plynné výtrysky, které se jeví jako červené laloky, jež mají celkový tvar vysokých, úzkých trojúhelníků se zaoblenými špičkami. Každý červený trojúhelník se skládá z vlnitých, nepravidelných čar. Na snímku jsou roztroušeny desítky hvězd. Jedna obzvláště jasná bílá hvězda s osmi difrakčními hroty se nachází v horní části žluté růže. Další jasně modrá hvězda s ještě výraznějšími difrakčními hroty je vlevo dole. Pozadí vesmíru je černé.

Daleko na okraji naší Galaxie vysílá mladá hvězda, která se stále formuje, do vesmíru oznámení o svém zrození v podobě oslavně vypadajícího ohňostroje. Tyto dva vroucí výtrysky horkých plynů planou na vzdálenost 8 světelných let – dvojnásobek vzdálenosti mezi naším Sluncem a nejbližší hvězdnou soustavou Alfa Centauri. Přehřáté plyny dopadající na hmotnou hvězdu jsou vrhány zpět do vesmíru podél rotační osy hvězdy a silná magnetická pole omezují výtrysky na úzké paprsky. Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pozoroval tuto podívanou v infračerveném světle. Výtrysky se zařezávají do mezihvězdného prachu a plynu a vytvářejí fascinující detaily.

Webbův teleskop zachytil záblesk vroucích plynů tryskajících z rostoucí obří hvězdy. Velikost a síla tohoto konkrétního hvězdného výtrysku, známého jako Sharpless 2-284 (zkráceně Sh2-284), jej podle vědců kvalifikuje jako vzácný. Výtrysk se šíří vesmírem rychlostí stovek tisíc kilometrů za hodinu. Centrální protohvězda o hmotnosti až deset Sluncí, se nachází 15 000 světelných let daleko v okrajových končinách naší Galaxie.

Webbův objev byl náhodný. „Před pozorováním jsme vlastně nevěděli, že existuje hmotná hvězda s tímto typem super-výtrysku. Takový velkolepý výtrysk molekulárního vodíku z hmotné hvězdy je v jiných oblastech naší Galaxie vzácný,“ řekl hlavní autor studie Yu Cheng z Národní astronomické observatoře Japonska.

Tato unikátní třída hvězdných ohňostrojů, nazývaných Herbig-Haro (HH) objekty, jsou vysoce kolimované výtrysky plazmatu vycházející z nově se formujících hvězd. Takové výtrysky jsou velkolepým „oznámením zrození“ hvězdy vesmíru. Část dopadajícího plynu, který se hromadí kolem centrální hvězdy, je vymrštěna podél rotační osy hvězdy, pravděpodobně pod vlivem magnetických polí.

Dnes je známo více než 300 objektů HH, ale převážně z hvězd s nízkou hmotností. Tyto vřetenovité výtrysky nabízejí vodítka k povaze nově vznikajících hvězd. Energie a evoluční časové škály objektů HH slouží k omezení modelů prostředí a fyzikálních vlastností mladého hvězdného objektu, který pohání jeho výtrysky.

„Když jsme se na něj poprvé podívali, byl jsem opravdu překvapen uspořádáním, symetrií a velikostí výtrysku,“ řekl spoluautor Jonathan Tan z University of Virginia v Charlottesville a Chalmers University of Technology v Göteborgu ve Švédsku. Jeho detekce nabízí důkazy o tom, že HH výtrysky se musí zvětšovat s hmotností hvězdy, která je pohání. Čím hmotnější je hvězdný motor pohánějící plazma, tím větší je gejzír.

Detailní vláknitá struktura výtrysku, zachycená Webbovým teleskopem s ostrým rozlišením v infračerveném světle, je důkazem, že se výtrysk zařezává do mezihvězdného prachu a plynu. To vytváří samostatné uzly, rázové vlny a lineární řetězce.

Špičky výtrysku, ležící v opačných směrech, zachycují historii formování hvězdy. „Původně byl materiál blízko hvězdy, ale během více než 100 000 let se špičky šířily ven a materiál za nimi je mladší výron,“ řekl Tan.

Zdroj: https://esawebb.org/news/weic2519/?lang

autor: František Martinek