Žádný Velký třesk? Teorie opakujících se výbuchů by mohla vysvětlit vše

Nová odvážná teorie naznačuje, že vesmír nezačal jediným Velkým třeskem, ale rozvíjel se prostřednictvím série ultrarychlých, neviditelných výbuchů zvaných „časové singularity“. Tyto prchavé události zaplavily prostor energií a hmotou a vytvořily galaxie a struktury, které dnes vidíme – aniž by k tomu potřebovaly temnou hmotu nebo temnou energii. Tento model zpochybňuje dlouholeté kosmologické předpoklady a nabízí nové vysvětlení rozpínání vesmíru, protože navrhuje, že tyto singularity, ačkoliv jsou nepozorovatelné, mohou být skutečnými hybateli vesmírného vývoje.

Singularitou řízené rozpínání
Richard Lieu, profesor fyziky na Alabamské univerzitě v Huntsville (UAH), publikoval v časopise Classical and Quantum Gravity nový článek, který nabízí alternativní vysvětlení rozpínání vesmíru. Namísto jediného Velkého třesku navrhuje, aby se vesmír vyvíjel prostřednictvím řady diskrétních událostí nazývaných „časové singularity“ – krátkých vesmírných výbuchů energie a hmoty.

Tento nový rámec eliminuje potřebu temné hmoty a temné energie k vysvětlení toho, proč se vesmír rozpíná a jak vznikají galaxie a další struktury.

Článek navazuje na Lieuův dřívější model, publikovaný v roce 2024, který navrhoval, že gravitace může existovat bez hmoty. Tato teorie zaznamenala více než 41 000 přečtení a četné citace. Aktualizovaná verze sice staví na stejném základu, ale zavádí významné změny.

„Tento nový článek navrhuje vylepšenou verzi dřívějšího modelu, která je zároveň radikálně odlišná,“ vysvětluje Lieu. „Nový model dokáže vysvětlit jak vznik a stabilitu struktur, tak klíčové pozorovací vlastnosti rozpínání vesmíru jako celku, a to díky tomu, že na místo konvenční temné hmoty a temné energie zařazuje hustotní singularity v čase, které rovnoměrně ovlivňují celý prostor.“

Vysvětlení přechodných časových singularit
Lieuův vylepšený model není závislý na exotických jevech, jako je „záporná hmotnost“ nebo „záporná hustota“. Místo toho teorie nabízí představu, že vesmír se rozpíná v důsledku série krokových výbuchů zvaných „přechodné časové singularity“, které zaplavují celý vesmír hmotou a energií, ale probíhají tak rychle, že je nelze pozorovat, protože tyto singularity mihotavě vznikají a zanikají.

„Sir Fred Hoyle se postavil proti kosmologii Velkého třesku a postuloval model vesmíru v ustáleném stavu, v němž hmota a energie neustále vznikají při rozpínání vesmíru,“ poznamenává Lieu. „Tato hypotéza však porušuje zákon zachování hmoty a energie. V současné teorii se předpokládá, že hmota a energie se objevují a mizí v náhlých výbuších, a je zajímavé, že zde k porušení zákonů zachování hmoty nedochází. Tyto singularity jsou nepozorovatelné, protože se vyskytují zřídka v čase a jsou nerozlišitelně rychlé, a to by mohl být důvod, proč nebyla nalezena temná hmota a temná energie. Původ těchto časových singularit je neznámý – s jistotou lze říci, že totéž platí i o samotném okamžiku Velkého třesku.“

Tyto singularity v prostoru namísto temné hmoty také vytvářejí něco, čemu se říká „podtlak“, což je druh hustoty energie, podobně jako u temné energie, která má odpudivý gravitační účinek a způsobuje zrychlující se rozpínání vesmíru.

Negativní tlak a zrychlující se vesmír
„Příkladem je negativní tlak, který vyvíjí magnetické pole podél siločar,“ říká Lieu. „Einstein také postuloval záporný tlak ve svém článku o kosmologické konstantě z roku 1917. Při kombinaci kladné hustoty hmoty a energie se záporným tlakem existují určitá omezení, která zajišťují, že hustota hmoty a energie zůstane kladná vzhledem k jakémukoliv rovnoměrně se pohybujícímu pozorovateli, takže v novém modelu se předpoklad záporné hustoty obejde bez záporného tlaku.“

Název Lieuova nového článku: Jsou temná hmota a temná energie všudypřítomné? napovídá, k jakým konečným závěrům výzkumník dospěl: „Nejsou všudypřítomné – to znamená, že nejsou přítomny vždy,“ říká výzkumník. „Objevují se pouze v krátkých případech, během nichž hmota a energie skutečně rovnoměrně vyplňují celý vesmír, kromě náhodných prostorových výkyvů hustoty, které narůstají a vytvářejí vázané struktury, jako jsou galaxie. Mezi nimi se nikde nevyskytují. Jediný rozdíl mezi touto prací a standardním modelem spočívá v tom, že ve druhém případě se časová singularita vyskytla pouze jednou, ale v prvním případě vícekrát.“

Pokud jde o budoucnost výzkumu, Lieu říká, že dalším krokem k ověření jeho modelu vesmíru by mohla být pozorování pomocí pozemských přístrojů, nikoliv pomocí něčeho, jako je vesmírný teleskop Jamese Webba.

„Nejlepším způsobem, jak hledat navrhovaný efekt, je ve skutečnosti použít velký pozemní teleskop – jako je Keckova observatoř na Havaji nebo skupina teleskopů Isaaca Newtona na La Palmě ve Španělsku – k provádění pozorování v hlubokém poli, jejichž data by byla ‚rozřezána‘ podle rudého posuvu,“ poznamenává vědec. „Při dostatečném rozlišení rudého posuvu (nebo ekvivalentně časovém rozlišení) způsobeném plátkováním rudého posuvu by se právě mohlo zjistit, že Hubbleův diagram vykazuje skoky v závislosti na vzdálenosti rudého posuvu, což by bylo velmi objevné.“

Zdroj: https://scitechdaily.com/no-big-bang-a-theory-of-repeating-bursts-could-explain-everything/

autor: František Martinek