Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.
V pátek 28. srpna 2026 v ranních hodinách před východem Slunce nastane částečné zatmění Měsíce. Celá délka trvání částečného zatmění bude 3 hodiny 18 minut. Od nás však budeme moci pozorovat pouze první polovinu úkazu - vstup Měsíce do zemského stínu. Výstup ze stínu bude probíhat již pod našim obzorem. Do stínu Země však Měsíc nevstoupí celý. V maximální fázi zatmění, kdy bude Měsíc u nás zapadat, ztmaví stín Země až 93 % měsíčního průměru, a tak Měsíc uvidíme zapadat jen jako malý srpek.
O víkendu 10. – 12. 7 2026 se úspěšně uskutečnila Víkendová škola návrhu a stavby nanosatelitů v rámci projektu přeshraniční spolupráce s názvem Rozvoj vzdělávání v oblasti vývoje nanosatelitů a kosmických technologií. Akci pořádali oba partneři projektu, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. a Slovenská organizácia pre vesmírné aktivity a zúčastnilo se ji 15 účastníků z obou stran hranice. Součástí opravdu bohatého a zajímavého programu byly nejen teoretické přednášky, semináře, praktické činnosti se složením Schoolsatů – výukového modelu cubesatu, ale také jsme si vyzkoušeli virtuální technologie i praktická pozorování kosmických objektů pozemními dalekohledy, včetně Mezinárodní kosmické stanice. Po úspěšném absolvování víkendové školy a nedělní samostatné práce obdrželi všichni účastníci certifikát o absolvování této školy.


Dalekohled ESO/VLT pořídil úchvatný záběr spirální galaxie s příčkou M 77 (Messier 77). Snímek sice zachycuje krásy galaxie například v podobě zářících ramen protkaných temnými oblaky prachu, ale není schopen odhalit pravou neklidnou povahu M 77.
Tato půvabná galaxie už na první pohled působí trochu neučesaně a její vzhled prozrazuje o její povaze mnohem více, než by se mohlo zdát. Galaxie M 77 (Messier 77 nebo též NGC 1068) je jednou z nejbližších aktivních galaxií (active galaxies) a tyto objekty patří k těm nejjasnějším ve vesmíru. Jejich jádra často bývají natolik jasná, že svým výkonem přezáří celý zbytek galaxie. Aktivní galaxie emitují záření, pokud ne všech, tak většiny možných vlnových délek elektromagnetického záření od rádiových přes mikrovlnné až po rentgenové a gama. M 77 je klasifikována jako Seyfertova galaxie druhého typu (Type II Seyfert galaxy), kterou charakterizuje obzvláště vysoká jasnost v oboru infračerveného záření.
Mimořádná svítivost této galaxie je způsobena intenzivním vyzařováním její centrální oblasti, které dominuje akreční disk obklopující superhmotnou černou díru (supermassive black hole). Hmota padající směrem do černé díry je stlačována a zahřívá se na mimořádně vysoké teploty. Díky tomu vyzařuje ohromné množství energie. Předpokládá se, že akreční disk je obklopen hustou strukturou plynu a prachu, která připomíná ‚donut‘ a bývá označována jako ‚torus‘. Jako první tento objekt v galaxii M 77 odhalila pozorování provedená pomocí interferometrického systému VLTI v roce 2003 (eso0319).
Data, na jejichž základě byl vytvořen tento snímek galaxie M 77, byla pořízena ve čtyřech různých pásmech vlnových délek elektromagnetického záření, která jsou na fotografii zobrazena modrou, červenou, fialovou a růžovou barvou. Každé pásmo přináší trochu odlišnou informaci: například růžová barva představuje vyzařování vodíku na vlnové délce čáry H-alfa, díky tomu ve spirálních ramenech galaxie zviditelňuje oblasti s probíhající tvorbou nových hvězd, kde se vyskytují mladé a horké stálice; červeně pak svítí jemné, nitkovité filamenty v plynu, který galaxii M 77 obklopuje [1]. Nedaleko centra galaxie M 77 se promítá jedna z hvězd naší Galaxie, kolem které jsou (díky její jasnosti a bodovému vzhledu) patrné různobarevné proužky (diffraction spikes) vyvolané ohybem světla na hranách prvků optické a mechanické konstrukce dalekohledu. Na snímku, především v okrajových částech, je možné najít spoustu dalších galaxií, které – díky nesrovnatelně větší vzdálenosti – vypadají vedle M 77 drobné a nenápadné.
Na obloze se galaxie M 77 nachází v souhvězdí Velryby (Cetus) a leží 47 milionů světelných let od nás. Patří mezi vůbec nejvzdálenější objekty Messierova katalogu. Charles Messier se původně domníval, že jasný objekt, který spatřil ve svém dalekohledu, je malá hvězdokupa. S postupným vylepšením přístrojů však astronomové odhalili pravou galaktickou povahu tohoto objektu. S průměrem kolem 100 tisíc světelných let patří M 77 také k fyzicky největším galaxiím obsaženým v Messierově katalogu. Je tak hmotná, že svým gravitačním působením ovlivňuje okolní galaxie a narušuje jejich tvar (eso1707). [2]
Snímek byl pořízen pomocí přístroje FORS2 (FOcal Reducer and low dispersion Spectrograph 2), který pracuje ve spojení s dalekohledem VLT (Unit Telescope 1, Antu) na observatoři ESO/Paranal v Chile, v rámci programu ESO’s Cosmic Gems, jehož cílem je získávat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO snímky vizuálně atraktivních astronomických objektů pro vzdělávací a popularizační účely.
[1] Podobné červené filamenty jsou známé také u galaxie NGC 1275. Jsou poměrně chladné, přestože je obklopuje velmi horký plyn o teplotě až 50 milionů stupňů Celsia. Filamenty jsou zachyceny v magnetickém poli, které určuje jejich strukturu a demonstruje tak, jakým způsobem se energie z centrální černé díry přenáší na okolní hmotu.
[2] Galaxie NGC 1055 se nachází asi 60 milionů světelných let od nás. Jedná se o galaxii, kterou pozorujeme zboku, tedy skloněnou o 90° ve srovnání s M 77. Tento APOD (Astronomy Picture of the Day) nabízí pohled na obě galaxie společně v zorné polí, jehož velikost je srovnatelná s úhlovým průměrem Měsíce v úplňku na obloze.
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí