Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Na obrázku je zobrazen graf celkových ročních srážek. Každý bod znázorňuje úhrn srážek za daný rok - kliknutím na obrázek jej můžete zvětšit:
Z obrázku je patrné, že rok 2024 byl s 964,4 mm srážek výrazně nadprůměrný - páté největší množství srážek za dobu měření. Dlouhodobý průměr z let 1991 - 2020 (746,2 mm) znázorňuje oranžová přerušovaná čára, lineární fit hnědá čára a 11letý klouzavý průměr zelená křivka.
Trend se jeví jako mírný pokles.
V následujícím grafu je uvedeno porovnání úhrnu měsíčních srážek v roce 2024 s dlouhodobým průměrem - kliknutím na obrázek jej můžete zvětšit:
Z obrázku je vidět podobný, že nadprůměrné množství srážek v roce 2024 má na svědomí září, kdy jsme zaznamenali zářijový rekord od začátku měření - spadlo celkem 262,5 mm srážek, což způsobilo lokální záplavy. Maximální množství srážek v jednom zářijovém dni 119,1 mm jsme zaznamenali 14. 9. 2024.
autor: Petr Zelený