Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Při pozorování Slunce se zaměřujeme především na sledování slunečních protuberancí v koróně, erupčně aktivních oblastí v chromosféře (pouze CCD), a detailů aktivních oblastí, tj. slunečních skvrn ve fotosféře. Navíc pořizujeme denní přehledové snímky celého slunečního disku. K pozorování slunečních protuberancí používáme protuberanční koronograf. V případě oblastí se zvýšenou erupční aktivitou pak dalekohled vybavený chromosférickým filtrem. Pořizujeme jednak přehledové snímky výskytu slunečních protuberancí kolem slunečního limbu, ale také detailní záběry především aktivních protuberancí, kterými se zabýváme podrobněji. Zajímají nás především eruptivní a smyčkové protuberance.
Snímkování slunečních skvrn slouží především pro studium chování jednotlivých aktivních oblastí s ohledem na jednotlivé projevy aktivity a jejich intenzitu. Pozorovací podmínky nám dovolí bohužel pouze v několika dnech roku dostat se na teoretickou hranici rozlišení objektivu a pořizovat snímky, na kterých bez problémů rozlišíme sluneční granulaci. Všechny negativy jsou uschovávány v archivu na naší hvězdárně.
CCD systém je tvořen dvojicí televizních kamer značky OSCAR [1], obvykle umístěných za chromosférickým dalekohledem a protuberančním koronografem. Odtud signál putuje do videokorektoru [2], což je zařízení, umožňující regulaci jasu a kontrastu. Z vkladače DCF [3] je zde k obrazu přidán řádek s informací o datu a přesném času. Odtud signál putuje do přepínače [4], kde bývá přesměrován buď do počítače [5] nebo do videa [6] a na monitor [7].