Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Projekt je zaměřen na pozorování zákrytových dvojhvězd. Výsledkem je především určování okamžiků minim jasnosti. V současné době jsou preferována pozorování trojhvězdných systémů, dvojhvězd s excentrickou oběžnou dráhou nebo se stáčením přímky apsid.
Pozorování je možné provádět vizuálně nebo pomocí CCD techniky. Výsledky jsou v současné době publikovány v odborných žurnálech IBVS (Information Bulletin on Variable Stars) či OEJV (Open European Journal on Variable Stars).
Zastřešuje pozorování a výzkum fyzických proměnných hvězd. V tomto projektu se pozornost věnuje červeným pulzujícím proměnným, symbiotickým a kataklyzmickým proměnným, novám a supernovám. Na hvězdárně se v současné době zaměřujeme na různé pozorovací kampaně, zejména při vzplanutí nov.
Nový atraktivní projekt je zaměřen na sledování zákrytů hvězd vlastním planetárním systémem. Několik desítek extrasolárních planet má v prostoru orientovanou orbitální trajektorii rovnoběžně ve směru k pozemskému pozorovateli. Tehdy pozorujeme fotometricky přechod temného kotoučku planety přes disk mateřské hvězdy. Tento typ pozorování však vyžaduje kvalitní přístrojové vybavení a zkušenosti získané třeba z projektu B.R.N.O.
Od roku 2014 jsme se začali intenzivně věnovat fotometrii eruptivních hvězd, převážně zákrytových dvojhvězdných systémů. Jedná se zpravidla o chladné trpasličí hvězdy, které mají výraznou chromosférickou aktivitu, která je provázena vznikem erupcí. Ta se projeví během fotometrie náhlým prudkým zjasněním hvězdy řádově v sekundách do maxima svítivosti a postupným poklesem jasnosti trvající minuty. Uvolněná energie během erupce může být i o 2 - 3 řády větší, než u slunečních erupcí, což činí tyto objekty z pozorovatelského hlediska zajímavými.