Fotometrie komet v červenci až říjnu 2026

Období od července do října 2026 nabídlo pozorovatelům komet mimořádně pestrou kombinaci pravidelného vývoje kometární aktivity a překvapivých událostí. Zatímco krátkoperiodická kometa 10P/Tempel prošla počátkem srpna přísluním při jednom z nejpříznivějších návratů za několik desetiletí, kometa 220P/McNaught na sebe upozornila dvěma výraznými erupcemi, které její jasnost na přechodnou dobu zvýšily o několik řádů. V závěru léta se do popředí zájmu dostala rovněž 161P/Hartley–IRAS, patřící mezi komety typu 1P/Halley, jejíž říjnové přiblížení k Zemi vytvořilo mimořádně vhodné podmínky pro sledování jejího vývoje. Stejně důležitou součástí pozorovacího programu byly méně jasné komety na dlouhoperiodických, výrazně skloněných drahách. Objekty C/2024 R4 (PANSTARRS), C/2024 J3 (ATLAS) a C/2026 A2 (Bok) představují rozdílné příklady aktivity ve velkých heliocentrických vzdálenostech i v průběhu přibližování ke Slunci. Právě pravidelná fotometrická měření, umožňují odlišit dlouhodobý trend od krátkodobých změn a porovnávat chování jednotlivých komet.

Na Hvězdárně Valašské Meziříčí pokračovala systematická fotometrie komet robotickým půlmetrovým dalekohledem v západní kopuli hlavní budovy. V červenci bylo provedeno 151 měření v 10 pozorovacích nocích, v srpnu 160 měření v 11 nocích, v září 120 měření v 7 nocích a v říjnu 222 měření v 11 nocích. Celkem tak za sledované čtyři měsíce vzniklo 653 fotometrických měření v širokopásmovém rozsahu (clear) a také s využitím fotometrických filrů Sloan g´a i´. Šest komet vybraných pro tento přehled představuje 312 měření (47,8 % celého souboru). Nejčastěji byly z těchto objektů sledovány C/2024 J3 (ATLAS) s 90 měřeními, C/2026 A2 (Bok) se 72 měřeními a C/2024 R4 (PANSTARRS) se 70 měřeními (Tab. 1).

Tab. 1: Přehled počtu fotometrických měření jasnosti komet v roce 2026. Autor: Jakub Koukal

Ani v tomto období nechybělo sledování velmi slabých komet, jejichž jasnost se pohybovala na hranici možností robotického půlmetrového dalekohledu umístěného v západní kopuli hlavní budovy Hvězdárny Valašské Meziříčí. Mezi tyto objekty patřily například C/2023 X2 (LEMMON), C/2023 H5 (LEMMON) nebo C/2024 A1 (ATLAS) a další slabé objekty, jejichž pravidelné sledování přispívá k dlouhodobému monitoringu vývoje kometární aktivity. Zvláštní pozornost byla věnována také dlouhodobě sledovaným slabým kometám - C2021 G2 (ATLAS), C/2022 E2 (ATLAS) a C/2022 N2 (PANSTARRS).

220P/McNaught

Krátkoperiodickou kometu 220P/McNaught objevil 20. května 2004 Robert H. McNaught v rámci australské přehlídky Siding Spring Survey. Patří do Jupiterovy rodiny komet, kolem Slunce oběhne přibližně jednou za 5,5 roku a její dráha je jen mírně skloněná vůči ekliptice (i ≈ 8,1°). Má excentricitu přibližně 0,500 a periheliovou vzdálenost 1,56 AU. Letošním přísluním prošla 14. června 2026. Za běžných návratů jde o poměrně slabý objekt, v roce 2026 však její chování výrazně vybočilo z obvyklého průběhu.

Obr. 1: Vývoj vzhledu komety 220P/McNaught od července do října 2026. Zajímavý je postupný vývoj velikosti a tvaru komy a také vývoj ohonu po outburstu. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

První mohutná erupce (outburst) nastala již na přelomu května a června a zvýšila jasnost komety přibližně o 9 magnitud. Po následném červencovém slábnutí přišlo začátkem srpna další překvapení: druhá erupce ji z hodnot kolem 12. magnitudy vynesla až přibližně k 6. až 7. magnitudě. Fotografická pozorování zaznamenala výraznou zelenavou komu i ohon dosahující téměř dvou stupňů; mimořádnému vývoji věnovala 24. srpna pozornost také NASA v rámci snímku dne APOD. V září a říjnu kometa opět postupně slábla a její obálka se rozptylovala. Příčina erupcí dosud není jednoznačně prokázána, a proto jsou pozorování v celém průběhu návratu zvlášť cenná, na Hvězdárně Valašské Meziříčí bylo pořízeno 38 fotometrických měření (v jednotlivých měsících postupně 6, 11, 6 a 15).

161P/Hartley–IRAS

Kometa 161P/Hartley–IRAS byla objevena v listopadu 1983, a to nezávisle Malcolmem Hartleym na fotografických deskách pořízených v australském Siding Spring a infračervenou družicí IRAS. Patří mezi komety typu 1P/Halley, nikoli do klasické Jupiterovy rodiny komet: kolem Slunce oběhne jednou za přibližně 21,5 roku po výrazně protáhlé dráze (e = 0,836) se sklonem téměř 96° k rovině ekliptiky. Pohybuje se tedy po retrográdní dráze. Vzdálenost perihelia činí 1,27 AU a průchodu periheliem při letošním návratu dosáhne 27. listopadu 2026.

Obr. 2: Snímek komety 161P/Hartley–IRAS pořízený 5. 10. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.	Obr. 3: Snímek komety 161P/Hartley–IRAS pořízený 6. 10. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Snímek je převeden do nepravých barev pro zdůraznění celkového rozsahu komy. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

V roce 2026 byl mimořádně příznivý především průlet kolem Země. Kometa, znovu nalezená v červnu, během srpna a září rychle zjasňovala a 2. října minula naši planetu ve vzdálenosti přibližně 0,50 AU. Na přelomu září a října se podle mezinárodních pozorování dostala zhruba k 10. až 11. magnitudě; její difúzní koma byla vhodným cílem pro světelnější dalekohledy. Současně se rychle přesouvala z jižnější oblohy směrem na sever a její pozorovací podmínky se u nás zlepšovaly. Na Hvězdárně Valašské Meziříčí bylo pořízeno 6 fotometrických měření v září a dalších 30 v říjnu, tedy 36 měření celkem.

10P/Tempel

Periodická kometa 10P/Tempel byla objevena 4. července 1873 německým astronomem Wilhelmem Tempelem při pozorování v italském Miláně. Je typickým představitelem Jupiterovy rodiny komet, jejíž členové mají relativně krátké oběžné doby a jejichž vývoj výrazně ovlivňuje gravitace Jupiteru. Kolem Slunce oběhne přibližně za 5,37 roku po dráze s excentricitou 0,537 a sklonem asi 12°. V roce 2026 prošla periheliem 2. srpna ve vzdálenosti 1,42 AU a krátce nato se přiblížila k Zemi na přibližně 0,41 AU. Šlo o její mimořádně příznivý návrat.

Obr. 4: Snímek komety 10P/Tempel pořízený 15. 8. 2026 s celkovou expoziční dobou 600 s (10×60 s), bez použití fotometrického filtru. Snímek byl pořízen dalekohledem typu Netwon (130/650) a kamerou ASI294MM. Autor: Boris Kardoš, AK Juraja Bardyho	Obr. 5: Snímek komety 220P/McNaught pořízený 15. 8. 2026 s celkovou expoziční dobou 600 s (10×60 s), bez použití fotometrického filtru. Snímek byl pořízen dalekohledem typu Netwon (130/650) a kamerou ASI294MM. Autor: Boris Kardoš, AK Juraja Bardyho

V červenci kometa rychle zjasňovala a kolem srpnového perihelia byla podle vizuálních odhadů běžně na úrovni 7. až 8. magnitudy, v některých případech i jasnější. Vytvořila rozsáhlou difúzní komu a na snímcích byl zachycen složitý ohon, v srpnu místy delší než jeden stupeň. Navzdory příznivé geometrii přiblížení k Zemi nebylo pozorování ze střední Evropy snadné: kometa se pohybovala nízko nad jižním obzorem v oblasti Jižní ryby a později Sochaře. Pozorování na Hvězdárně Valašské Meziříčí proto zahrnuje jen 3 měření v červenci a 3 v srpnu.

C/2024 J3 (ATLAS)

Kometa C/2024 J3 (ATLAS) byla objevena 6. května 2024 automatickou přehlídkou ATLAS, která kromě blízkozemních planetek vyhledává také slabé kometární objekty. Jedná se o kometu na téměř parabolické dráze, rovina její dráhy svírá s ekliptikou úhel přibližně 75,6°. Kometa projde periheliem 25. listopadu 2026, avšak i v nejmenší vzdálenosti bude od Slunce asi 3,87 AU, a proto nelze očekávat jasný objekt podobný kometám s periheliem uvnitř dráhy Země.

Obr. 6: Snímek komety C/2024 J3 (ATLAS) pořízený 3. 8. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.	Obr. 7: Snímek komety C/2024 J3 (ATLAS) pořízený 6. 10. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

Během sledovaného období představovala C/2024 J3 (ATLAS) jeden z nejstabilnějších cílů pozorovacího programu. V letních měsících byla dobře dostupná vysoko na obloze, na podzim procházela souhvězdím Lyry. Podle pozorovacích přehledů se její celková jasnost pohybovala přibližně kolem 14. magnitudy a vývoj nebyl provázen žádnou hlášenou mimořádnou erupcí. Průchod periheliem sice nastane až koncem listopadu, ale díky jeho velké vzdálenosti se aktivita mění poměrně pozvolna; podstatná je proto především dlouhá časová řada. Na Hvězdárně Valašské Meziříčí bylo získáno celkem 90 fotometrických měření (20 v červenci, 22 v srpnu, 21 v září a 27 v říjnu), nejvíce ze všech šesti zde uvedených komet.

C/2026 A2 (Bok)

Kometa C/2026 A2 (Bok) byla objevena 15. ledna 2026 při pozorování 2,25m Bokovým dalekohledem na observatoři Kitt Peak v Arizoně. Objevový objekt měl přibližně 20. magnitudu; kometární charakter byl potvrzen při následných pozorováních. Jde o dlouhoperiodickou kometu na velmi výstředné dráze (e ≈ 0,998) se sklonem 82,3° k ekliptice. Periheliem má projít 22. prosince 2026 ve vzdálenosti 1,94 AU od Slunce. Z aktuální heliocentrické dráhy vychází oběžná doba v řádu desítek tisíc let, tento údaj je však u takto dlouhých drah citlivý na planetární perturbace.

Od července do října se kometa postupně stala podstatně snáze fotograficky dostupným objektem. V září byla sledována v oblasti souhvězdí Draka, v říjnu se přesouvala k Labuti; pozorovatelé v databázi COBS uváděli koncem října celkovou jasnost často okolo 13. magnitudy. Na snímcích již bylo možné rozpoznat nejen kondenzovanou komu, ale také krátký ohon, jehož délka v některých říjnových záznamech přesahovala dvě úhlové minuty. I v tomto případě je důležitá souvislá světelná křivka před prosincovým průchodem periheliem a také po průchodu komety periheliem. Na Hvězdárně Valašské Meziříčí bylo provedeno celkem 72 fotometrických měření (9 v červenci, 15 v srpnu, 21 v září a 27 v říjnu).

Obr. 8: Snímek komety C/2026 A2 (Bok) pořízený 6. 10. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.	Obr. 9: Snímek komety C/2024 R4 (PANSTARRS) pořízený 2. 10. 2026 s celkovou expoziční dobou 300 s (10×30 s), bez použití fotometrického filtru. Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí, p.o.

C/2024 R4 (PANSTARRS)

Kometu C/2024 R4 (PANSTARRS) objevil 11. září 2024 přehlídkový systém Pan-STARRS na havajské observatoři Haleakalā. Patří mezi komety pohybující se na hyperbolické dráze s velmi vysokým sklonem, přibližně 95,4°, tedy s retrográdním pohybem. Současné řešení heliocentrické dráhy má excentricitu mírně větší než jedna (e ≈ 1,002); samotná tato hodnota ale neznamená prokázaný mezihvězdný původ. Pozoruhodná je především velká vzdálenost perihelia, asi 4,41 AU: podle aktuálních dráhových elementů jím kometa projde až 26. října 2027, daleko za drahou Marsu.

V červenci až říjnu 2026 kometa zůstávala velmi vzdáleným, avšak dobře pozorovatelným objektem s celkovou jasností přibližně 14. až 15. magnitudy. Na podzim se nacházela v oblasti Labutě a její aktivita nevykazovala dramatické výkyvy srovnatelné například s kometou 220P/McNaught. Z fyzikálního hlediska je podstatné, že vytváří komu již v prostředí, kde je sublimace vodního ledu málo účinná; na aktivitě se mohou podílet těkavější složky nebo uvolňování prachu. Právě proto má soustavná fotometrie význam i při zdánlivě malých změnách jasnosti. Na Hvězdárně Valašské Meziříčí bylo provedeno celkem 70 fotometrických měření (12, 16, 21 a 21 po jednotlivých měsících).