Pozorování proměnných hvězd – duben 2019

 

AD Leonis (Gliese 388) je známý eruptivní červený trpaslík. Nachází se relativně blízko Slunce, ve vzdálenosti asi 16-ti světelných let v souhvězdí Lva. AD Leonis se nachází v H-R diagramu na hlavní posloupnosti jako hvězda spektrální třídy M3.5eV. Jedná se o typickou eruptivní hvězdu.

 

AD Leonis je hvězda spektrálního typu M3.5eV, což znamená, že jde o hvězdu na hlavní posloupnosti, která má emisní čáry ve svém spektru. Ve vzdálenosti 15,9 sv.l. (4,9 pc) má zdánlivou vizuální velikost 9,43 mag. Má zhruba 39–42 % hmotnosti Slunce, při které je hvězda plně konvektivní a průměr 39 % poloměru Slunce. Předpokládaná rychlost rotace této hvězdy je 3 km/s, jedna otočka trvá 2,24 dny. Jedná se o poměrně mladou hvězdu s odhadovaným věkem 25–300 milionů let a je považována za člena mladé diskové populace.
Proměnnost této hvězdy byla poprvé pozorována v roce 1949 Katherine C. Gordon a Gerald E. Kron na Lickově observatoři. AD Leonis je jedna z nejaktivnějších známých eruptivních hvězd a emise z erupcí byly detekovány napříč elektromagnetickým spektrem od rentgenové oblasti. Magnetický tok na povrchu je asi 3 kG. Kromě hvězdných skvrn je asi 73 % povrchu pokryto magneticky aktivními oblastmi. Studium koróny v rentgenové oblasti ukazuje kompaktní struktury smyček, které se pohybují až do 30 % velikosti hvězdy. Průměrná teplota korony je kolem 6,39 MK.

V roce 1943 během výzkumu AD Leo na observatoři McCormick Dirk Reuyl pojal podezření, že hvězda má průvodce. Studie Sarah L. Lippincottové z roku 1968 z Sproul Observatory však nemohla tento výsledek potvrdit. Pozorování infračerveným interferometrem v roce 1997 nedokázalo odhalit průvodce obíhajícího ve vzdálenosti 1–10 AU od hvězdy. V roce 2001 byla AD Leo pozorována optickým koronografem, ale žádný společník nebyl nalezen. Neexistují žádné známky variability v jeho radiálních rychlostech, které by jinak ukazovaly na přítomnost neviditelného společníka.

 

V dubnu 2019 se podařilo domluvit pozorovací kampaň této eruptivní hvězdy. Prostřednictvím Petra Heinzela a Petra Kabátha byl rezervován Perekův dalekohled na pořizování spekter. Původní termín pozorování od 14. do 16. dubna byl prodloužen až do 22. dubna. Souběžně se spektroskopií byla domluvena i fotometrická kampaň, jejímž cílem bylo zachytit průběh případných erupcí v různých oborech elektromagnetického spektra. Z tohoto důvodu byli osloveni členové sekce proměnných hvězd a exoplanet, aby se do této kampaně zapojili. Vzhledem k tomu, že není možné předpovědět kdy nastane erupce na této hvězdě, bylo potřeba monitorovat hvězdu po celou dobu, kdy byla v daném místě nad obzorem. Aby bylo možné zachytit průběh erupce v různých filtrech, každý pozorovatel byl požádán, aby pozoroval v jednom filtru. Erupce na hvězdách tohoto typu trvají zpravidla velmi krátce, proto je potřeba pro vykreslení světelné křivky dostatečné množství dat.
Stalo se skoro neuvěřitelné - v intervalu od 15. do 22. dubna bylo po všechny noci jasno. Fotometrické kampaně se celkem zúčastnilo 13 pozorovatelů. Během osmi nocí bylo pořízeno 56 světelných křivek a zaznamenáno 12 erupcí. Ukázalo se, že během fotometrické kampaně se vyplatí pozorování i od více pozorovatelů v jednom filtru na potvrzení rychlých změn během erupcí. V současné době probíhá zpracování 181 spekter pořízených Perekovým dalekohledem. Tato činnost je samozřejmě náročnější, než zpracování fotometrických dat. Sadu 52 spekter s nižším rozlišením také pořídil Pavol Dubovský z observatoře na Kolonici. Necháme se překvapit, jaká bude návaznost pozorovaných erupcí ve fotometrii a spektroskopii.
Závěrem chci poděkovat všem, kteří věnovali svůj pozorovací čas této kampani. Předpokládáme, že v budoucnu si podobnou akci budeme moci zopakovat.
 

Obrázek 1: Světelné křivky AD Leo z noci 21.- 22. dubna 2019 ve filtrech B,V,R, I a clear. Zde je vidět jedna výraznější erupce v čase 21h39m UT, která byla patrná ve filtrech B,V a R.