V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Letošní inverzní počasí mnoho pozorovací radosti nepřineslo, bídné tři noci a 4990 měření zákrytových dvojhvězd.
Soustavně sledovaná eruptivní zákrytová dvojhvězda GJ 3236 Cas 23. listopadu předvedla druhou nejvýraznější erupci trvající 13 minut se zjasněním o 0,5 magnitudy ve filtru R. Během letošní kampaně bylo od 20. března zaznamenáno celkem 14 erupcí v délce trvání od 4 do 90 minut s amplitudou od 0,05 do 0,8 magnitudy.
Podle předběžných výpočtů vychází uvolněná energie při nejintenzivnější erupci z 22. července 2014 na 2x1034 erg v oblasti filtru R (v rozsahu 550 – 750 nm), což představuje oblast pokrývající 9% z celkové svítivosti trpasličí hvězdy.
Uvolněná energie odpovídá hodnotám uvedených v práci Simona Candelaresiho o pozorování supervzplanutí trpasličích hvězd spektrálních tříd G, K a M z dat družice Kepler. Z celkového počtu 117 661 zkoumaných hvězd družicí Kepler bylo nalezeno 795 hvězd, kdy bylo pozorováno celkem 6 830 supervzplanutí o energiích kolem 1034 erg. Z výsledků také vyplývají další závěry – např. četnost supervzplanutí klesá s efektivní teplotou a zvyšuje se s rychlostí rotace. Se zvyšující se rychlostí rotace také stoupá pokrytí povrchu hvězd skvrnami. Klíčovou podmínkou ke generování vzplanutí je aktivita magnetického pole.
Obrázek 1: Simulace zákrytové dvojhvězdy GJ 3236 Cas během primárního minima. Parametry obou hvězd, vzájemné vzdálenost a sklon dráhy vůči pozorovateli na Zemi jsou převzaty z práce J. Irwina a kol. The Astrophysical Journal, 701: 1436 – 1449, 2009, srpen 2009. Jak je patrné z obrázku, i během této fáze je pozorovatelná velká část primární hvězdy. Je tedy problematické určit, na které hvězdě erupce vznikají. Není vyloučena i možnost, že při vzdálenosti přes 3 poloměry Slunce erupce vznikají mezi hvězdami.
autor: Ladislav Šmelcer