Aktuality AK

Nejbližším hvězdným systémem vůči Zemi je proslulé uskupení Alfa Centauri. Nachází se v souhvězdí Kentaura (Centaurus), ve vzdálenosti zhruba 4,3 světelného roku. Tento hvězdný systém představuje především dvojice hvězd Alfa Centauri A a Alfa Centauri B, a dále slabý červený trpaslík Alfa Centauri C – známý též jako Proxima Centauri.

Astronomové identifikovali mladou hvězdu nacházející se ve vzdálenosti téměř 11 000 světelných roků od Země, která nám může pomoci pochopit, jak vznikaly nejhmotnější hvězdy ve vesmíru. Tato mladá hvězda o hmotnosti více než 30× převyšující hmotnost Slunce je stále ještě v procesu shromažďování materiálu z mateřského molekulárního oblaku a může být ještě mnohem hmotnější, až nakonec bude nabalování hmoty ukončeno.

Venuše byla v minulosti obyvatelnou planetou. Aspoň podle nejnovějšího výzkumu americké kosmické agentury NASA. Podle ní byl na Venuši před 3,5 miliardami let mělký oceán a povrch planety byl jen mírně chladnější než povrch dnešní Země.

Již tento týden vrcholí aktivita nejznámějšího meteorického roje zvaného Perseidy, někdy též Slzy Svatého Vavřince. Nejlepší podmínky pro letošní pozorování nastávají dvě noci po sobě, a to ze čtvrtku na pátek (z 11./12. srpna) a z pátku na sobotu (12./13.srpna). V průběhu obou nocí můžeme na obloze vidět až 70 meteorů za hodinu. Ideální potom je pozorování roje mezi půlnocí a 4. hodinou ranní. 

Astronomové z Centra pro kosmickou fyziku Bostonské univerzity publikovali v časopise Nature závěry, že Velká rudá skvrna na Jupiteru může poskytovat záhadný zdroj energie potřebné k zahřátí horních vrstev atmosféry na překvapivě vysoké pozorované hodnoty.

Čínské lunární vozítko „Jutu“ (Nefritový králík), které zkoumalo povrch Měsíce od prosince 2013, ukončilo svoji práci. Informovala o tom ve středu 3. srpna 2016 agentura China News Service s odkazem na prohlášení čínské Státní správy pro vědu, techniku a obranný průmysl (SASTIND).

Povrch planetky Ceres je pokryt nesčetnými mladými krátery. Žádný z nich však nepřekračuje průměr 280 kilometrů. Tato trpasličí planeta musela být během své 4,5 miliardy let trvající existence zasažena celou řadou velkých asteroidů. Kam tedy zmizely všechny velké krátery? To je otázka, se kterou si nyní vědci lámou hlavu.

Astronomové z University of Michigan’s College of Literature, Science, and the Arts (LSA) objevili jako první, že horký plyn v rozsáhlém halo kolem naší Galaxie rotuje stejným směrem a téměř srovnatelnou rychlostí jako galaktický disk, který obsahuje hvězdy, planety, plyn a prach. Tyto poznatky vrhají nové světlo na to, jak jednotlivé atomy postupně vytvářejí hvězdy, planety a galaxie podobné Mléčné dráze a jaká budoucnost je čeká.