Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Kurz začal v sobotu v 10h, kdy jsme si během dopoledne popsali souřadnice užívané v astronavigaci (azimut, výška nad obzorem, zeměpisná šířka a délka, GHA a Deklinace objektu) a vysvětlili si princip sextantu a práce s ním, naučili se odečítat hodnoty ze stupnice a nonia sextantu a naučili se sextant zkalibrovat. Popsali jsme si (zatím jen teoreticky) jak probíhá měření výšek objektů pomocí sextantu v praxi, a to jak nad mořským horizontem, tak pomocí umělého horizontu na pevnině.
Zdůraznila se otázka přesného měření času, který je pro určování polohy stejně tak důležitý, jako přesné měření výšek.
Dále jsme si popsali všechny vlivy, o které je třeba měřené výšky opravit - dip (depresi horizontu), refrakci, semidiameter (úhlový poloměr Slunce nebo Měsíce) a paralaxu. Ukázali jsme si, kde lze tyto opravy nalézt v Námořním almanachu.
Po obědě pokračoval výklad použití Námořního almanachu, kdy jsme se naučili vyhledávat v něm GHA a deklinaci Slunce pro libovolný datum a čas v daném roce. Pak následoval výklad první z metod, pomocí nichž se z měření výšky objektu (Slunce) určuje poloha - metoda kulminace (nebo také metoda pravého poledne). Po teoretickém výkladu si absolventi vyzkoušeli zpracovat dva příklady na použití této metody v praxi - první pod vedením lektora, druhý již samostatně. V pauze mezi příklady jsme také vyzkoušeli měření výšek sextantem v praxi, bohužel kvůli zatažené obloze nám musela stačit anténa na protější kopuli hvězdárny, která posloužila jako umělý objekt na obloze.
V neděli dopoledne si absolveni vyzkoušeli spočítat sami ještě jeden příklad na kulminaci, a poté jsme pokračovali výklad druhé z metod na určení polohy - metody Interceptu. Zaměřili jsme se především na aplikaci této metody na měření výšek hvězd a ukázali si práci s tzv. "Leteckými tabulkami" (neboli Tabulky výšek a azimutů hvězd). Po výkladu opět následoval příklad - zpracování naměřených výšek tří hvězd a vykreslení tří pozičních linií do mapy, v jejichž průsečíku se nalezla výsledná poloha.
Závěrem kurzu jsme si ukázali, jak lze zpracovat získaná měření pomocí softwaru Navigator pro Windows.
Petr Scheirich
autor: Libor Lenža
![]() |
Kurz astronavigace Pohled do přednáškového sálu Hvězdárny Valašské Meziříčí v průběhu kurzu astronavigace |
12345 | Následující »» |