Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Rozložte své spacáky a karimatky na louce uprostřed našeho areálu a nechejte se unášet tajemnou krásou padajících hvězd!
S touto nabídkou přichází naše hvězdárna, která ve čtvrtek 12. srpna od 21:30 hodin zve veřejnost na pozorování meteorického roje Perseid, nazývaného též Slzy svatého Vavřince.
„Komentovanému pozorování bude předcházet stručný výklad o původu Perseid a meteorů obecně. Zároveň si řekneme, jaká souhvězdí lze nyní spatřit na obloze. Chybět nebude ani tradiční čajové pohoštění,“ popisuje program jedné z hlavních akcí roku ředitel hvězdárny Libor Lenža. Zatímco Perseidy budou viditelné pouhým okem, k pozorování dalších vesmírných objektů návštěvníci budou moci využít dalekohled v hlavní kopuli.
Meteorický roj Perseid zůstane aktivní poměrně dlouho – od 17. července do 24. srpna. „Dvanáctého srpna večer ale dosáhne svého vrcholu. Pozorování navíc nebude svým svitem rušit Měsíc, který dosáhne první čtvrti o tři dny později,“ vysvětluje volbu termínu Lenža.
Lidé se často ptají, odkud Perseidy vlastně pocházejí. „Název jim dalo souhvězdí Persea, z něhož zdánlivě vylétávají. Ve skutečnosti jsou to zbytky jádra komety Swift-Tuttle, objevené v roce 1862. Naposledy se přiblížila ke Slunci v roce 1992, její další průlet astronomové spočítali na rok 2126,“ připomíná ředitel hvězdárny.
autor: Josef Beneš