V rámci semináře Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie na naší hvězdárně přednášela mladá a nadějná studentka VUT a jedna z 26 vybraných účastníků mise Zero-G. Právě na této misi měla Tereza možnost zažít stav beztíže. Jaké to bylo, kolikrát ho vlastně zažila, ale taky čemu se ve volném čase věnuje člověk snící o vývoji satelitů, se dočtete zde.
Na počátku listopadu hvězdárna slavnostně otevřela novou budovu. Ta vyrostla na místě bývalých garáží v rámci projektu, jehož součástí byly největší změny v areálu hvězdárny za posledních zhruba 60 let. Cílem projektu Kulturní a kreativní centrum – Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. spolufinancovaným Evropskou unií a Národním plánem obnovy bylo vybudování nového regionálního kreativního centra atraktivního nejen pro návštěvníky, zejména studenty, ale také pro partnery i z jiných regionů, otevírající dveře další spolupráci a inovacím a prohloubení mezisektorové spolupráce nejen v regionu.
Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
Připravit roboty složené ze stavebnice Lego na pomyslnou vesmírnou misi. Takové bylo zadání dnešního programu pro rodiny s dětmi v naší hvězdárně.
„Můžeme tam dát stovku,“ zeptali se sedmiletý Vladimír Strnadel a jeho o rok starší kamarád Daniel Janík z Martinic u Holešova. „Zkuste to,“ odpověděl jim lektor. Kluci hbitě zadali patřičný pokyn přes počítač, robota odpojili a dychtivě položili na zem. Stroj se skutečně pohyboval o poznání rychleji.
Ještě předtím ho naučili jezdit vpřed, couvat, vyhýbat se překážkám, svítit a kolébavou jízdou sledovat vyznačený ovál. „To se mi líbilo nejvíce. Vydával při tom zvuk připomínající kačenu,“ směje se Vladimír, zatímco Josefa Zímu udivovaly schopnosti malého stroje. „Překvapilo mě, že umí rozeznat vzdálenost a jezdit po čarách,“ říká třináctiletý chlapec z Frenštátu pod Radhoštěm.
Příležitost proniknout do světa robotů využilo deset dětí. Kdo by čekal, že programování bude výlučně klukovskou zábavou, mýlil by se. „Bylo to středně těžké, ale robot splnil všechny úkoly, které jsem mu dala,“ pochlubila se dvanáctiletá dívka Ema. S programováním občas vypomohli také rodiče. „Děti to obohatilo, jsou spokojené. Super využité dvě hodiny dnešního dne,“ hodnotí Vladimír Strnadel starší, jenž klukům v okamžicích váhání a nejistoty ochotně radil.
Společným úsilím se všem podařilo dosáhnout vytčeného cíle. „Roboti jsou připraveni na vesmírnou misi. Minimálně do té míry, aby na vzdálené planetě nenarazili do stromu nebo pravděpodobněji do nějakého kamene,“ usmívá se lektor Tomáš Pečiva.
Zvuková reportáž z akce zde.
autor: Josef Beneš
![]() |
| Programování malých robotů může být velká zábava. |
| «« Předchozí | 678 |
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí