Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Připravit roboty složené ze stavebnice Lego na pomyslnou vesmírnou misi. Takové bylo zadání dnešního programu pro rodiny s dětmi v naší hvězdárně.
„Můžeme tam dát stovku,“ zeptali se sedmiletý Vladimír Strnadel a jeho o rok starší kamarád Daniel Janík z Martinic u Holešova. „Zkuste to,“ odpověděl jim lektor. Kluci hbitě zadali patřičný pokyn přes počítač, robota odpojili a dychtivě položili na zem. Stroj se skutečně pohyboval o poznání rychleji.
Ještě předtím ho naučili jezdit vpřed, couvat, vyhýbat se překážkám, svítit a kolébavou jízdou sledovat vyznačený ovál. „To se mi líbilo nejvíce. Vydával při tom zvuk připomínající kačenu,“ směje se Vladimír, zatímco Josefa Zímu udivovaly schopnosti malého stroje. „Překvapilo mě, že umí rozeznat vzdálenost a jezdit po čarách,“ říká třináctiletý chlapec z Frenštátu pod Radhoštěm.
Příležitost proniknout do světa robotů využilo deset dětí. Kdo by čekal, že programování bude výlučně klukovskou zábavou, mýlil by se. „Bylo to středně těžké, ale robot splnil všechny úkoly, které jsem mu dala,“ pochlubila se dvanáctiletá dívka Ema. S programováním občas vypomohli také rodiče. „Děti to obohatilo, jsou spokojené. Super využité dvě hodiny dnešního dne,“ hodnotí Vladimír Strnadel starší, jenž klukům v okamžicích váhání a nejistoty ochotně radil.
Společným úsilím se všem podařilo dosáhnout vytčeného cíle. „Roboti jsou připraveni na vesmírnou misi. Minimálně do té míry, aby na vzdálené planetě nenarazili do stromu nebo pravděpodobněji do nějakého kamene,“ usmívá se lektor Tomáš Pečiva.
Zvuková reportáž z akce zde.
autor: Josef Beneš