Aktuality AK

Zatímco lovci exoplanet pokračují v pátrání po dosud nespatřené „modré planetě“ – po tělese, které má přibližně stejné charakteristiky jako Země – nové výzkumy odhalily, že život může být schopen přežívat alespoň na některých z mnoha existujících podivných exoplanet, kroužících kolem mateřských hvězd nejen po kruhových, ale i po značně protáhlých eliptických drahách.

Měsíc srpen byl pro pozorování daleko přívětivější než měsíc předchozí. Během třinácti nocí bylo pořízeno celkem 4894 snímků polí proměnných hvězd. Ukončení rekonstrukce také umožnilo návrat do východní kopule, takže je možné nyní pozorovat ze dvou stanovišť. Mimo jiné se do zorného pole dostala zákrytová dvojhvězda V 1061 Cyg. Dohledal jsem o ní poslední publikaci a je zřejmé, že se jedná o zajímavý trojhvězdný systém. Následující řádky představí detaily o tomto systému z práce z roku 2006 a další vývoj O-C diagramu v dalších letech z pozorování z Valašského Meziříčí.

Na první pohled vypadá střed naší Galaxie jako velmi nehostinné místo pro vznik planet. Hvězdy zde jsou namačkány jedna na druhou jako auta uhánějící po rušné dálnici. Exploze supernov vytvářejí rázové vlny a okolní prostor „zalévají“ intenzivním zářením. Nové výzkumy naznačují, že i zde mohou planety vznikat a dlouhodobě existovat.

Nová exoplaneta typu super-Země byla objevena v tzv. obyvatelné zóně v okolí červeného trpaslíka Gliese 163 pomocí evropského spektrometru HARPS. Planeta s označením Gliese 163c o minimální hmotnosti 6,9 hmotností Země oběhne kolem mateřské hvězdy jednou za necelých 26 dnů.

Kosmická sonda NASA s názvem Dawn putuje meziplanetárním prostorem k uskutečnění prvního postupného výzkumu dvou vzdálených těles z oběžné dráhy, což vědcům pomůže odpovědět na základní otázky vzniku naší Sluneční soustavy. Po několikaměsíčním výzkumu sonda opustila 5. září 2012 v 08:26 hodin SELČ velkou planetku Vesta a zahájila dva a půl roku trvající cestu k trpasličí planetě Ceres.

Tento kompozitní snímek představuje superbublinu - znázorněna modrou barvou - ve Velkém Magellanově oblaku (Large Magellanic Cloud, LMC), který je malou satelitní galaxií doprovázející naši Galaxii (Mléčnou dráhu). Od Země je vzdálena 160 000 světelných roků.

Gravitační vlny jsou notoricky známé, podobně jako nedávno objevený Higgsův boson – ale oba fenomény jsou jen velmi obtížně pozorovatelné. Astronomové poprvé detekovali gravitační vlny ve struktuře prostoročasu přímo, a to prostřednictvím rádiových signálů přicházejících z binárního systému.