Aktuality AK

Červencové počasí pozorování příliš nepřálo. Během 6 nocí bylo pořízeno 1178 snímků. Jednou ze zajímavých pozorovaných zákrytových dvojhvězd byla hvězda FP Boo. Ta byla objevená jako proměnná hvězda při misi družice Hipparcos v roce 1997. Definitivní označení dostala hvězda HIP 76970 v roce 1999 (viz IBVS 4659). Do programu jsem ji zařadil v roce 2010 jako málo sledovanou hvězdu se zajímavým průběhem O-C diagramu. O jaký systém se jedná, o tom je pojednáno v práci Gazease a Niachorse z roku 2006 o měření hmotnosti a momentů hybnosti kontaktních dvojhvězd.

Před sedmi lety astronomové doslova žasli, když objevili první  hvězdu-uprchlíka unikající z naší Galaxie rychlostí 2,5 miliónu km/h. Objev zaujal teoretické astronomy, kteří začali uvažovat: jestliže může být hvězda vyhozena ven z galaxie tak mimořádně vysokou rychlostí, může stejný osud postihnout i planety?

Perseidy jsou nejatraktivnějším meteorickým rojem roku. Pravidelně vždy kolem 12. srpna vyprodukuje v maximu až 80 okem pozorovatelných meteorů za hodinu. Meteory však lze pozorovat i jiným způsobem, například prostřednictvím videa.

Astronomové objevili velké množství „neviditelné“ skryté hmoty v blízkém okolí Slunce. Jejich závěry jsou v souladu s teoriemi, podle nichž je naše Galaxie obklopena masivním útvarem označovaným jako tzv. halo, tvořeným skrytou hmotou. Vedoucí výzkmu Silvia Garbari říká: „Jsme si na 99 % jisti, že skrytá hmota v blízkém okolí Slunce existuje."

Kamera SEVIRI na palubě nové evropské geostacionární meteorologické družice vyslala na Zemi dne 7. 8. 2012 první snímek. Bylo tím prokázáno, že družice vypuštěná 5. 7. 2012 funguje dobře. Její poloha je na 0° v. d., odkud pořizuje snímky Evropy, Afriky a Atlantického oceánu.

Vědci analyzovali obsah vody ve dvou meteoritech pocházejících z Marsu – z podpovrchových vrstev planety. Zjistili, že v těchto oblastech pláště rudé planety je mnohonásobně více vody, než bylo doposud odhadováno, a to zhruba v podobném množství jako na Zemi. Tyto informace zvyšují pravděpodobnost, že na Marsu mohl existovat život.

Již mnoho let mají astronomové k dispozici velké množství důkazů o existenci dvou typů černých děr: 1) černých děr hvězdné velikosti a 2) supermasivních černých děr v jádrech galaxií. Dříve považovali za nejobvyklejší standard malé černé díry s hmotností pouze několikrát větší, než je hmotnost našeho Slunce. Později, jak už vyplývá z jejich označení, byly objeveny obrovské a těžké černé díry s hmotnostmi, které několik miliónkrát převyšují hmotnost Slunce.

V roce 2011 astronomové objevili klidnou černou díru ve vzdálené galaxii, která se rozzářila po konzumaci hvězdy roztrhané na kusy, jež se neprozřetelně přiblížila do její blízkosti. To, co zde bylo pozorováno, je důsledek skutečně mimořádné události – probuzení podřimující černé díry ve vzdálené galaxii.