Aktuality AK

Astronomové odhadují, že na publikovaném snímku z kosmického dalekohledu Jamese Webba je zastoupeno asi 50 000 různých zdrojů v oboru blízkého infračerveného záření. Jejich světlo cestovalo skrz různé vzdálenosti, aby dosáhlo detektorů dalekohledu JEST. To představuje mimořádnou rozlehlost vesmíru na jediném snímku.

Astronomové pomocí dalekohledu Gemini South v Chile, který provozuje NOIRLab NSF, pozorovali první přesvědčivý důkaz o umírající hvězdě podobné Slunci, která pohlcuje exoplanetu. Projev této události byl pozorován v dlouhém a nízkoenergetickém výbuchu z hvězdy – výmluvný podpis planety letící po povrchu hvězdy. Tento dosud neviděný proces může být předzvěstí konečného osudu Země, když se Slunce za přibližně pět miliard let přiblíží ke konci svého života.

Práce je založena na novém modelování a zkoumá, jak by oceány mohly existovat na nepravděpodobných místech naší Sluneční soustavy. Opětovná analýza dat z kosmické sondy Voyager spolu s novým počítačovým modelováním vedla vědce NASA k závěru, že čtyři největší měsíce Uranu pravděpodobně obsahují vrstvu oceánu mezi svými jádry a ledovou kůrou. Jejich studie je první, která podrobně popisuje vývoj vnitřního složení a struktury všech pěti velkých měsíců: Ariel, Umbriel, Titania, Oberon a Miranda. Práce naznačuje, že čtyři měsíce obsahují oceány, které by mohly být hluboké desítky kilometrů.

Astrofyzikové z Northwestern University a University of California San Diego identifikovali nejtěsnější binární systém, jaký byl kdy pozorován mezi ultrachladnými hvězdnými trpaslíky. Tyto dvě hvězdy jsou v takové blízkosti, že dokončují oběh kolem sebe za méně než jeden pozemský den, což znamená, že „rok“ každé hvězdy trvá pouhých 20,5 hodiny.

V1355 Orionis (známý také jako HD 291095) je binární hvězdný systém typu RS CVn (Canum Venaticorum) nacházející se 400 světelných let daleko v souhvězdí Orion. Hlavní složka je 2,88krát větší než Slunce. Tým japonských astronomů využil simultánní pozemní a vesmírná pozorování k zachycení úplnějšího obrazu supervzplanutí na hvězdě V1355 Orionis. Pozorovaná erupce začala velmi masivní, vysokorychlostní protuberancí. Tyto výsledky nám dávají lepší představu o tom, jak tyto supererupce vznikají.

Velký mezinárodní tým astronomů zjistil, že kolem trpasličí planety Quaoar existuje ještě druhý prstenec. Ve své studii, přijaté k publikaci v časopise Astronomy & Astrophysics, skupina objevila druhý prstenec, zatímco studovali první, již dříve známý prstenec. Quaoar je trpasličí planeta v Kuiperově pásu. Objevili ji astronomové Michael Brown a Chad Trujillo v roce 2002. Od té doby studie ukázaly, že má průměr přibližně 1 110 km, což je přibližně polovina velikosti Pluta. Vědci také zjistili, že má na povrchu vodní led a vykazuje známky kryovulkanismu. Má také malý měsíc jménem Weywot. Trpasličí planeta i její měsíc jsou pojmenováni po indiánských mytologických postavách.

Výzkumníci získali nové poznatky o tekutém jádru Marsu a zjistili, že je o něco hustší a menší, než se dříve myslelo, a také že obsahuje směs železa a dalších prvků. Nálezy získané prostřednictvím vůbec prvních detekcí seismických vln na marťanském jádru přispívají k našemu pochopení formování a vývoje planety. Nová studie odhalila zajímavé poznatky o kapalném jádru v centru Marsu, což prohloubilo pochopení formování a vývoje planety.

Nová studie publikovaná v Ecology and Evolution Henrikem Svensmarkem z DTU Space ukázala, že exploze hvězd, známé také jako supernovy, výrazně ovlivnily rozmanitost mořského života za posledních 500 milionů let. Fosilní záznamy byly rozsáhle studovány a odhalily významné rozdíly v rozmanitosti forem života v průběhu geologické historie. Základní otázkou v evoluční biologii je identifikace procesů odpovědných za tyto výkyvy.

Tým oceánografů ze Scripps Institution of Oceanography ve spolupráci s kolegou z Chungnam National University a dalším z University of Hawaii zmapoval 19 000 dosud neznámých podmořských sopek ve světových oceánech pomocí radarových satelitních dat. Ve svém článku publikovaném v časopise Earth and Space Science skupina vědců popisuje, jak použili radarová družicová data k měření hromadění mořské vody, aby našli a zmapovali podmořské sopky, a vysvětluje, proč je důležité, aby to bylo provedeno.

Nyní, ve svém pátém roce pobytu ve vesmíru, zůstává satelit NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) ověnčený strhujícími úspěchy. Kamery TESS zmapovaly více než 93 % celé oblohy, objevily 329 nových světů a tisíce dalších kandidátů na exoplanety. A také poskytly nové pohledy na širokou škálu kosmických jevů od hvězdných pulsací a explodujících hvězd až po supermasivní černé díry.