Výsledky pozorování

Zimní období se špatným počasím a krátkými dny není zrovna příznivé pro pozorování Slunce, proto jsme přehled sluneční aktivity z těchto měsíců spojili do jednoho článku. Letošní zima byla co do počtu jasných dnů opravdu slabá. Z prosince máme jen jeden pozorovací den a leden s únorem to se svými třemi a dvěmi jasnými dny příliš nevylepšil. Sluneční aktivita je oproti zářijové a říjnové trochu nižší zejména v  počtu skvrn. Mohutnost erupcí se mimo března zatím stále drží nad hodnotu M1.1.

Z pozorovatelského hlediska ledny nejsou příliš nakloněny ani pro proměnné hvězdy. Během pěti jasných nocí jsme zaznamenali 7784 měření. Dne 8. ledna 2016 se nám podařilo během společného pozorování s ondřejovskou hvězdárnou zaznamenat slabší vzplanutí u GJ 3236 Cas. Po roce také pokračujeme fotometrií eruptivní dvojhvězdy NSVS 06507557 Ari.

Na Hvězdárně Valašské Meziříčí jsou momentálně v provozu tři kamery opatřené spektroskopickým systémem. Hlavním cílem těchto kamer je zaznamenávání spekter meteorů a tedy zjištění chemického složení meteoroidů a také emisních čar prvků obsažených v atmosféře Země.

Loňský rok 2015 byl prvním rokem po posledním maximu cyklu sluneční aktivity. S tím souvisí i celkový pokles sluneční aktivity a jejich projevů v minulém roce. Na druhou stranu jse se dočkali největší polární záře za posledních dvanáct let a mohli jsem sledovat částečné zatmění Slunce 20. března 2015. Zveme Vás na malé ohlednutí za sluneční aktivitou v roce 2015.

Je škoda, že v období nejdelších nocí je většinou tak špatné počasí. Nejinak tomu bylo i na závěr roku 2015. Během 8 nocí jsme pořídili necelých 26 000 měření proměnných hvězd. I tak se povedlo získat několik zajímavých výsledků. Nadále zůstávají pod kontrolou eruptivní zákrytové dvojhvězdy GJ 3236, NSVS 01286630 Dra a NSVS 01061772 Cam. Podařilo se získat novou fázovou křivku pro Cze V 102 Cep. Tato pozorování spadají do programu zpracování katalogu nových proměnných hvězd. Zajímavostí je také získání dalšího minima pro komplikovanou zákrytovou dvojhvězdu Z Dra.

Rok 2015 přinesl z pohledu meteorické astronomie na Hvězdárně Valašské Meziříčí značný rozvoj. Završili jsme třetí kompletní rok činnosti dvojice napevno umístěných širokoúhlých stanic na jižní budově hvězdárny, které sledují jižní (S) a východní směr (E). Máme za sebou první kompletní rok činnosti spektroskopického systému sledujícího severní část oblohy (kamera 'N' byla zprovozněna v létě 2014). V dubnu 2015 byla instalována speciální kamera s úzkým zorným polem (systém NFC), mířící k severnímu pólu a sledující slabé meteory. A konečně v říjnu 2015 proběhla instalace dvojice spektroskopických systémů vybavených modernější kamerou s vyšším úhlovým i spektrálním rozlišením, které sledují severozápadní (NW) a jihozápadní (SW) obzor.

Přehledy o sluneční aktivitě a pozorování jejich projevů z Hvězdárny Valašské Meziříčí v měsících říjen a listopad již tradičně přinášíme spojené v jednom článku. Málo jasných dnů, častá vysoká oblačnost, Slunce nízko nad obzorem - negativní aspekty slunečních pozorovatelů přicházející s každým podzimním a zimním obdobím. I když sezóna už nenávratně skončila, sluneční aktivitu stále bedlivě sledujeme a pokračujeme ve zlepšování technických možností naší observaotře. Poprvé jsem testovali použití CCD kamer na protuberančním koronografu. Dále přinášíme informaci o zajímavých aktivních oblastech ve sluneční atmosféře, ale i klasický přehled aktivity naposledy v tomto kalendářním roce.

 Někdy zmýlená může vést i k novému objevu. To se mi povedlo při pozorování eruptivní hvězdy GJ 3236, kdy jsem chtěl kontrolně proměřit světelnou křivku CzeV590 kvůli zpřesnění periody. Omylem jsem hvězdné pole nastavil mimo tuto hvězdu a kromě GJ 3236 se měnila jiná hvězda. Jedná se o novou proměnnou, která má nyní označení v katalogu CzeV772 s určenou periodou 0,404 dne a amplitudou 0,25 magnitudy.

I přesto, že Tauridy nepatří mezi nejvýznamnější a nejznámější meteorické roje, jsou něčím výjimečné. Bývají totiž častým zdrojem bolidů, tedy velmi jasných meteorů. Mateřským tělesem Taurid je Enckeova kometa, která byla objevena francouzským astronomem Pierrem Méchainem roku 1786. Není však pojmenovaná po svém objeviteli, ale po Johannu Enckeovi, který provedl výpočty její dráhy a stanovil oběžnou dobu na 3,3 roku.

Přichází podzim a s ním horší počasí, které nám znemožňuje častější pozorování, a tak je celkový počet pozorování výrazně nižší. Přesto jsme v září pokračovali v rutinním snímkování aktivních oblastí v chromosféře (jak ve spektrální čáře vodíku, tak vápníku), fotosféry a v pořizování synoptických snímků Slunce ve výše zmíněných spektrálních čarách.