Výsledky pozorování

Vesmír nabízí nespočet fascinujících cílů pro pozorování a fotografování. Současné technické možnosti umožňují kvalitní pozorování i v městském prostředí. Po představení různorodých deep-sky objektů v první části série „S půlmetrem na lovu (nejenom) hvězdných ostrovů“ a po následném putování mezi galaxiemi v druhé části se tentokrát vydáme mezi hvězdná seskupení, která vytvářejí úchvatné obrazy a zároveň umožňují nahlédnout do života a vývoje hvězd v naší Galaxii. Na rozdíl od vzdálených galaxií, které často působí jako samostatné „hvězdné ostrovy“ v temném moři vesmíru, jsou tato seskupení bližší a díky své rozmanitosti nesmírně vděčná pro amatérské i pokročilé pozorovatele.

Rok 2025 představoval pro síť CEMeNt (Central European Meteor Network) významný milník. Díky plošnému nasazení vysoce citlivých FHD kamer s CMOS čipy Sony Starvis, další optimalizaci geometrie zorných polí a především díky expanzi sítě na jižní polokouli do Chile došlo k bezprecedentnímu nárůstu kvality i kvantity získaných dat. Poprvé v historii sítě bylo během jednoho roku zaznamenáno více než 300 tisíc jednostaničních meteorů a vypočteno přes 55 tisíc vícestaničních drah, což výrazně překonalo dosavadní maxima. Zřízení Jižní spektroskopické observatoře Hvězdárny Valašské Meziříčí (SSOVMO) na observatořích La Silla a El Sauce navíc umožnilo systematické sledování meteorické aktivity na jižní obloze, která byla až donedávna v globálním měřítku nedostatečně pokryta. Kombinace přesných vícestaničních drah meteorů, velkého množství záznamů spekter bolidů a jejich následné integrace do databáze EDMOND (European viDeo MeteOr Network Database) vytváří unikátní datový celek sloužící pro studium struktury meteorických rojů, jejich původu a fyzikálních vlastností meteoroidů.

Rok 2025 byl z hlediska kometární astronomie mimořádně zajímavý jak množstvím pozorovatelných komet, tak jejich fyzikálním chováním. V průběhu roku byla získána rozsáhlá sada fotometrických měření desítek komet různých dynamických tříd, zahrnující krátkoperiodické komety, dlouhoperio-dické i dynamicky nové objekty. Řada objektů vykazovala výrazné změny jasnosti, epizody zvýšené aktivity, v některých případech i fragmentaci jádra. Současně šlo o rok, kdy byla na Hvězdárně Valašské Meziříčí uvedena do rutinního provozu nová pozorovací technika – půlmetrový robotický dalekohled s CMOS kamerou s vysokým rozlišením – umožňující systematickou CCD fotometrii komet s výrazně lepší citlivostí a fotometrickou stabilitou než v předchozích letech. Fotometrické pozorování komet, prováděné ve třech oborech (C – bez filtru, Sloan g′ a Sloan i′), umožňuje nejen sledování světelných křivek, ale také základní interpretaci fyzikálních vlastností komet. Pozorování byla prováděna digitální kamerou s polovodičovým detektorem (CMOS), přičemž z hlediska metodiky odpovídají standardní CCD fotometrii. Víceoborová fotometrie poskytla podklady pro popis vývoje aktivity vybraných komet a umožnila srovnání jejich chování za homogenních pozorovacích podmínek.

V červnu roku 2009 byla na Hvězdárně Vsetín spuštěna první rádiová stanice pro sledování meteorů metodou dopředného rozptylu (forward scattering). Stanice byla pojmenována SMRST (Small Meteor Radio ScaTter) a s pomocí ručního přijímače sledovala aktivitu meteorických rojů pomocí odrazů signálu vzdálených analogových TV stanic od ionizovaných stop po průletu meteorů. S postupným přechodem na digitální televizní vysílání mizely v Evropě funkční analogové vysílače televizních stanic, které bylo možné použít pro pozorování. V roce 2017 byly vypnuty poslední vysílače na Ukrajině (Lvov) a stanice tak zanikla. V listopadu roku 2025 byla na Hvězdárně Valašské Meziříčí spuštěna nová rádiová stanice, pojmenovaná SMRST v2, která pro pozorování meteorů využívá francouzský radar GRAVES (Grand Réseau Adapté à la VEille Spatiale) poblíž Dijonu. Tento systém je určený pro sledování objektů (např. družic) na nízké oběžné dráze (LEO) za účelem vytvoření katalogu objektů pro vojenské zpravodajství.

Kromě pozorování proměnných hvězd jsme se začali zabývat také pozorováním tranzitů exoplanet. Je to výsledek navázání regionální spolupráce AV ČR s ústavem fyzikální chemie J. Heyrovského v projektu „Stelární observační a laboratorní spektroskopie - podpora kosmického dalekohledu Ariel“ (smlouva o spolupráci AV ČR s krajem Zlínský kraj D/1449/2015/KUL).

V září dochází k přechodnému poklesu aktivity meteorických rojů, zvláště ve srovnání se srpnem, kdy je aktivní meteorický roj Perseid a také poměrně silné meteorické roje z antihelionového komplexu s radianty v Kozorohu a Vodnáři. Naopak aktivita sporadického pozadí dosahuje v září a také v říjnu svého maxima, frekvence sporadických meteorů jsou až dvojnásobné v porovnání s jarními měsíci. V říjnu začíná nárůst aktivity meteorických rojů, který pokračuje v listopadu a vrcholí aktivitou nejsilnějšího pravidelného roje v průběhu roku, kterým jsou prosincové Geminidy. Aktivitě meteorických rojů v tomto měsíci dominuje ve druhé polovině období meteorický roj Orionid (ORI), v průběhu měsíce pokračuje aktivita mohutného komplexu rojů patřících geneticky ke kometě 2P/Encke a k příbuzným tělesům řazeným většinou mezi asteroidy. Alespoň jeden meteor na některé ze stanic sítě CEMeNt (Central European Meteor Network) byl zaznamenán ve 23 nocích v září a ve 22 nocích v říjnu, nadpoloviční většina nocí byla příznivých s minimem oblačnosti, případně částečně rušená vysokou oblačností, a to hlavně v okolí maxima meteorického roje Orionid. Na některých níže položených stanicích se ovšem začíná projevovat typický fenomén podzimních a zimních měsíců – inverzní charakter počasí.

V září a říjnu 2025 bylo možné pozorovat hned několik výrazných komet, které vzbudily mimořádný zájem astronomů i veřejnosti. Nejvíce pozornosti si získaly C/2025 A6 (LEMMON) a C/2025 R2 (SWAN), které se ve stejné době staly dobře pozorovatelnými objekty pro triedry i malé dalekohledy. C/2025 A6 (LEMMON) se v průběhu září prudce zjasnila a v říjnu se stala dokonce viditelnou pouhým okem, s dlouhým a proměnlivým iontovým ohonem. C/2025 R2 (SWAN) byla objevena až krátce po svém průchodu periheliem, přesto rychle získala na aktivitě a v říjnu dosáhla jasnosti kolem +6 mag. Na konci října přibyla také kometa C/2025 K1 (ATLAS) s predikcí dalšího zjasňování a také C/2025 T1 (ATLAS), která v tomto období také vykazovala zvýšenou aktivitu a zasluhuje pozornost. Podzim 2025 se tak stává mimořádně zajímavým obdobím, kdy je možné pozorovat několik výrazných komet současně – každou v jiné fázi vývoje, s odlišnou dynamikou ohonu i geometrií dráhy. Tyto události poskytly jedinečnou příležitost sledovat, jak různě mohou komety reagovat na blízkost Slunce a proměnlivé podmínky slunečního větru.

Jak jsme informovali v přehledu pozorování za duben, květen 2025, probíhala kampaň, kdy byly pozorovány eruptivní hvězdy TIC 98751019, 347695698 a 125421413 jednak družicí TESS během sektoru č. 91 a jednak pozemskými přístroji. Souběžnou fotometrii těchto hvězd vyhlásila skupina astronomů z astronomického oddělení univerzity Wroclaw pod vedením Kamila Bicze. Cílem těchto pozorování je potvrzení nové teorie, která z barevné fotometrie erupcí je schopna určit průběh teploty aktivní oblasti.

Robotický dalekohled, který byl v březnu 2025 instalován v západní kopuli hlavní budovy Hvězdárny Valašské Meziříčí, p.o., byl až do září využíván ke dvojici odborných pozorovacích programů. Prvním programem je pozorování změn jasnosti proměnných hvězd (fotometrie proměnných hvězd), tím druhým je pak pozorování komet, kdy cílem je zjištění jejich jasnosti, tedy diferenciální fotometrie komet. Na konci září se k nim přidal program zabývající se přesnou fotometrií asteroidů. Příležitostí ke startu tohoto programu byl velmi těsný průlet asteroidu 2025 RL2 kolem Země. Asteroid patřící do skupiny NEO (Near-Earth Object) proletěl uvnitř dráhy Měsíce ve vzdálenosti pouhých 216 563 km od Země.

I v prostředí plném světelného znečištění lze s vhodnou technikou spatřit detaily, které běžnému oku zůstávají skryty. Moderní astronomické přístroje posouvají hranice amatérského i profesionálního pozorování a umožňují objevovat krásu a strukturu vzdáleného vesmíru i z míst, která by dříve byla pro astronomii považována za nevhodná. Tento článek volně navazuje na první část, která představila možnosti pozorování objektů hlubokého vesmíru z městské hvězdárny. V pokračování se zaměříme na rozbor podmínek pro vizuální i fotografická astronomická pozorování a na galaxie – jeden z typů objektů hlubokého vesmíru. Představíme jejich základní klasifikaci, příklady snadno pozorovatelných galaxií a konkrétní výsledky získané novým půlmetrovým dalekohledem Hvězdárny Valašské Meziříčí, přičemž část bude věnována i naší vlastní Galaxii, Mléčné dráze.