Aktuality AK

Supermasivní černé díry jsou všeobecně stacionárními objekty, které sídlí v centrech většiny velkých galaxií. Nicméně na základě použití dat z rentgenové družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a z dalších teleskopů astronomové nedáno vypátrali, že může existovat supermasivní černá díra, která se pohybuje. Tato možná černá díra – odpadlík, která má hmotnost přibližně 160 miliónů hmotností Slunce, se nachází v eliptické galaxii vzdálené zhruba 3,9 miliardy světelných roků od Země. Astronomové mají zájem o tuto pohybující se supermasivní černou díru, protože tak mohou odhalit více informací o vlastnostech těchto tajemných objektů.

Na základě kombinace pozorování tří kosmických observatoří včetně Hubbleova kosmického teleskopu HST astronomové objevili měsíc obíhající kolem třetí největší trpasličí planety, jejíž název je 2007 OR10. Dvojice těles se nachází v mrazivém okraji Sluneční soustavy, v tzv. Kuiperově pásu, ve sféře ledových těles, které zde zbyly po vzniku Sluneční soustavy před 4,6 miliardami roků. Po započtení tohoto objevu má většina známých trpasličích planet o průměru větším než 965 km (600 mil) své průvodce. Tato tělesa umožňují porozumět tomu, jak se měsíce formovaly v mladé Sluneční soustavě.

Evropští astronomové zjistili, že rentgenový pulzar s označením AX J1910.7+0917 má nejpomalejší rotaci mezi ostatními pulzary této třídy. Vědecký tým, jehož vedoucím je Lara Sidoli z National Institute for Astrophysics and Space Physics (INAF), Milán, Itálie, publikoval nový objev 4. května 2017 v článku na arXiv.org.

Se svojí hustou a na uhlovodíky bohatou atmosférou je Titan předmětem zájmu již několik desetiletí. A s úspěchem mise Cassini-Huygens, která začala zkoumat planetu Saturn a její soustavu měsíců v roce 2004, existuje „na stole“ mnoho návrhů na realizaci pokračujících misí, které by se měly zaměřit na výzkum povrchu Titanu a jeho metanových jezer mnohem podrobněji.

Tajnůstkářský raketoplán X-37B letectva USA přistál na přistávací dráze Kennedyho kosmického střediska (Kennedy Space Center, KSC) v neděli 7. května 2017 po rekordním letu trvajícím 718 dnů, které strávil na oběžné dráze kolem Země. Jednalo se o čtvrtý let (Orbital Test Vehicle, OTV) bezpilotního automatického vojenského prostředku a zároveň o první přistání kosmoplánu X-37B na KSC.

Létající observatoř NASA s názvem SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy) nedávno dokončila detailní výzkum blízké planetární soustavy. Průzkum potvrdil, že tento planetární systém má architekturu pozoruhodně podobnou naší Sluneční soustavě. Hvězda Epsilon Eridani (ε Eri), která se nachází na jižní obloze a od Země ji dělí 10,5 světelného roku, je nejbližší planetární soustavou kolem hvězdy podobné Slunci. To je velmi výhodná poloha ke studiu procesu, jak vznikají planety kolem hvězd, jako je naše Slunce.

Skupina astrofyziků na University of Cambridge, jejímiž vedoucími byli Farzana Meru a Attila Juhász, použila teoretické modely k určení původu nápadných velkorozměrových spirálních útvarů obklopujících blízkou hvězdu. Mladé hvězdy jsou obklopeny hustými protoplanetárními disky z plynů a prachu a uvnitř těchto disků vznikají planety. Jak planety vznikají, je obtížné určit na základě samotných pozorování, neboť z našeho pohledu jsou přesné detaily procesu ukryté.

Bude to vyžadovat více než šest let přípravy. Avšak pokud budou dlouho očekávané stopy života na Europě nalezeny, nově navrhované spojení americko-evropské cesty k tajemnému měsíci planety Jupiter bude stát za to. Plán s názvem „Joint Europa Mission“ (společná mise k Europě) byl představen 24. dubna 2017 ve Vídni (Rakousko) na výročním zasedání European Geoscience Union. Jestliže se na tom obě organizace dohodnou a NASA a Evropská kosmická agentura ESA spojí své síly k uskutečnění plánované mise, její start by mohl být realizován kolem roku 2025.

Temná hmota je záhadnou látkou, protože ji nemůžeme ve skutečnosti „vidět“. Avšak ani to nezabránilo vědcům v jejím zkoumání a možnosti vytvářet o ní různé teorie. Jedna teorie říká, že by ve vesmíru měla existovat vláknitá struktura temné hmoty spojující galaxie navzájem mezi sebou. Astronomům z University of Waterloo se nyní podařilo zobrazit vůbec poprvé jedno takové vlákno temné hmoty mezi dvěma galaxiemi v podobě jakéhosi mostu.