Aktuality AK

Velký binokulární dalekohled neboli LBT (Large Binocular Telescope) na Mount Graham spravovaný University of Arizona je jediný svého druhu se dvěma zrcadly o průměru 8,4 metru namontovanými vedle sebe. Výkonný systém adaptivní optiky kompenzuje rozmazání snímku způsobené atmosférickými turbulencemi, což z něj činí jednu z nejvýkonnějších pozemských observatoří na světě.

Průkopnická studie poskytuje čerstvé poznatky o původu středně hmotných černých děr (IMBH – Intermediate Mass Black Hole). Provedením vůbec prvních simulací jednotlivých hvězd ve formující se kulové hvězdokupě vědci identifikovali potenciální mechanismy, jejichž prostřednictvím by tyto husté hvězdokupy mohly vést ke vzniku IMBH. Nový výzkum využívá vůbec první simulace jednotlivých hvězd při formování kulových hvězdokup k prozkoumání potenciálních mechanismů formování středně hmotných černých děr.

Astronomové používající přístroj NIRSpec (Near-Infrared Spectrograph) na palubě vesmírného teleskopu Jamese Webba získali spektrum rekordní galaxie JADES-GS-z14-0, pozorované pouze 290 milionů let po Velkém třesku. To odpovídá rudému posuvu asi z=14, což je míra toho, jak moc je světlo galaxie nataženo expanzí vesmíru. JADES-GS-z14-0 ležící v souhvězdí Pece (Fornax) byla objevena v rámci programu JWST Advanced Deep Extragalactic Survey (JADES). Galaxie je nečekaně jasná a má poloměr 260 parseků (848 světelných let). Objev dokazuje, že svítící galaxie byly na místě již 300 milionů let po Velkém třesku a jsou běžnější, než se očekávalo před vypuštěním Webbova teleskopu.

Nové poznatky z evropské mise Solar Orbiter přesně určily původ „pomalého“ slunečního větru v oblastech, kde se magnetické siločáry Slunce znovu spojují, což nabízí hlubší pohled na dynamiku Slunce a potenciální dopady na Zemi. Solar Orbiter pomáhá identifikovat zdroj „pomalého“ slunečního větru a rozšiřuje naše znalosti o některých slunečních procesech a jejich vlivu na kosmické počasí.

Vědci z Yale a Hongkongské univerzity navrhují pátrat po jasných záblescích z událostí roztrhání hvězd slapovými silami, aby odhalili první hvězdy ve vesmíru, které jsou nepolapitelné navzdory své významné roli v kosmickém vývoji. Vědci tvrdí, že první hvězdy po sobě zanechaly výrazné záblesky, které mohou být detekovány novou generací vesmírných dalekohledů.

Výzkum publikovaný v Nature Astronomy posouvá naše chápání atmosférického úniku u exoplanet s nízkou hmotností tím, že podrobně popisuje hydrodynamické únikové procesy a zavádí novou klasifikační metodu založenou na hmotnosti, poloměru a orbitální vzdálenosti planety. Tato studie pomáhá předpovídat dopad takových úniků na hmotu, klima a obyvatelnost planety.

Na připojeném obrázku je vědecká družice GRATTIS na oběžné dráze Země se dvěma gravitačními referenčními senzory na palubě. Observatoř bude sloužit jako testovací platforma pro inerciální referenční systémy nové generace ke sledování pohybů hmoty na zemském povrchu a poskytne vhled do vědy o klimatu, geologii, oceánografii a hydrologii.

WASP-193b, nově objevená exoplaneta, je o 50 % větší než Jupiter, ale sedmkrát méně hmotná, s extrémně nízkou hustotou podobnou cukrové vatě. Objev planety WASP-193b a potvrzený observatořemi v Chile zpochybňuje současné planetární teorie a vyžaduje další studium. Tato exoplaneta je druhou dosud objevenou exoplanetou s nejnižší hustotou.

Astronomové předpokládají, že novy, hvězdné exploze bílých trpaslíků bohaté na kyslík, neon a hořčík, jsou významnými zdroji fosforu, klíčového pro život na Zemi. Tento model předpovídá, že abundance fosforu dosáhla vrcholu asi před 8 miliardami let, což je v souladu s formováním Sluneční soustavy, a navrhuje použití chlóru jako budoucího pozorovacího cíle.

Astronomové z MIT (Massachusetts Institute of Technology) objevili extrémně staré hvězdy v halo Mléčné dráhy – v oblaku hvězd, který obklopuje celý hlavní galaktický disk. Tyto objekty vznikly před 12 až 13 miliardami let, tedy v době, kdy se formovaly úplně první galaxie. Vědci označují tyto stálice jako hvězdy Small Accreted Stellar System (SASS), protože věří, že každá z těchto hvězd kdysi patřila do své vlastní trpasličí galaxie, které byly později pohlceny větší, ale stále rostoucí Mléčnou dráhou.