Aktuality AK

Pomocí pokročilých modelů se NASA snaží odhalit skryté oceány na měsících Uranu a potenciálně tak rozšířit známá prostředí, kde by v naší Galaxii mohl existovat život. Téměř 40 let po cestě sondy Voyager 2 plánuje NASA znovu navštívit Uran a pomocí nového počítačového modelu prozkoumat jeho měsíce a najít na nich skryté oceány s kapalnou vodou.

Byl vydán převratný katalog, který podrobně popisuje miliony vzdálených galaxií a poskytuje měření vzdáleností s nebývalou přesností v dosud neprozkoumaném zorném poli a hloubce. Tento katalog je dílem projektu PAUS (Physics of the Accelerating Universe Survey), který vznikl v rámci mezinárodní spolupráce vedené Institutem kosmických věd (ICE-CSIC) spadajícím pod španělské Ministerstvo pro vědu, inovace a univerzity (MICIU). Průzkumu se účastní 14 institucí ze šesti zemí včetně University of Portsmouth.

Vesmírný teleskop PRIMA by pozoroval vesmír ve vzdáleném infračerveném světle, zatímco AXIS by byl orbitální detektor rentgenového záření. Týmy, které stojí za dvěma potenciálně novými vesmírnými teleskopy, se pustily do závěrečných projektových studií, aby se utkaly o to, který z nich bude první z nové třídy misí NASA „Probe“.

Čínské vozítko nalezlo nové důkazy, které podporují teorii, že na Marsu kdysi existoval rozsáhlý oceán, včetně stop po dávném pobřeží, kde se kdysi mohla vyskytovat voda, uvádí nová studie. Teorie, že před miliardami let pokrýval oceán až třetinu rudé planety, je předmětem debat mezi vědci již desítky let a jeden z externích výzkumníků vyjádřil k nejnovějším zjištěním určitou skepsi. V roce 2021 přistálo čínské vozítko Zhurong na planině v oblasti Utopia na severní polokouli Marsu, kde byly již dříve zaznamenány náznaky přítomnosti dávné vody.

Podle studie astronomů z Kalifornské univerzity v Berkeley jsou tyto ovály velikosti Země na severním a jižním pólu Jupitera viditelné pouze na ultrafialových (UV) vlnových délkách a objevují se a mizí zdánlivě náhodně. Jupiterovy tmavé UV ovály, pokud jsou vidět, se téměř vždy nacházejí těsně pod jasnými polárními zónami na obou pólech, které jsou podobné pozemské polární záři. Tyto skvrny pohlcují více UV záření než okolí, takže se na snímcích z Hubbleova vesmírného dalekohledu HST jeví jako tmavé.

Vrstvy vody a uhlovodíků, které se podobně jako ropa a voda nemíchají, mohou vysvětlit neobvyklá magnetická pole těchto planet. Podle nové teorie se pod hustou atmosférou Uranu a Neptunu nachází vrstva bohatá na vodu, která se oddělila od hlubší vrstvy horkého vysokotlakého uhlíku, dusíku a vodíku. Tlak uvolňuje vodík z molekul metanu a amoniaku a vytváří vrstevnaté uhlovodíkové vrstvy, které se nemohou mísit s vrstvou vody, což brání konvekci, která vytváří dipolární magnetické pole.

Proč se rozpínání vesmíru zrychluje? I 25 let po objevu zůstává tato otázka jednou z nejhlubších záhad vědy. Její odhalení vyžaduje důkladné prozkoumání základních fyzikálních zákonů, včetně obecné teorie relativity Alberta Einsteina. Výzkumníci z Ženevské univerzity (Université de Genève – UNIGE) a Toulouse III – Paul Sabatier Université nedávno analyzovali data z průzkumu temné energie, aby porovnali Einsteinovy předpovědi s pozorovanými vesmírnými jevy. Zjistili mírný rozpor, který se mění v různých obdobích historie vesmíru.

Díky ostrému rozlišení přístroje pro střední infračervenou oblast MIRI (Mid Infrared Instrument) Webbova teleskopu (JWST) se podařilo zaostřit detaily vnějšího prstence galaxie Sombrero a získat tak informace o rozložení prachu. Galaxie Sombrero se nachází ve vzdálenosti přibližně 28 milionů světelných let v souhvězdí Panny.

Podle nového výzkumu došlo k migraci obřích planet Sluneční soustavy – Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu – na jejich současné dráhy v období 60 až 100 milionů let po vzniku Sluneční soustavy. Tato zjištění, získaná na základě analýzy enstatitových chondritů s nízkým obsahem železa (EL) a asteroidů rodiny Athor, nabízejí nový pohled na vývoj Sluneční soustavy. Mohou také vrhnout nové světlo na podmínky, které vedly ke vzniku pozemského Měsíce.

Nový teoretický model založený na vesmírné expanzi a tvorbě hvězd naznačuje, že náš vesmír nemusí mít optimální podmínky pro život. I přes pozorované méně příznivé hustotě temné energie je život stále možný. Nový teoretický model odhaduje pravděpodobnost vzniku inteligentního života v našem vesmíru – a v jakýchkoliv hypotetických vesmírech mimo něj – a odráží aspekty známé Drakeovy rovnice. Cílem Drakeovy rovnice, kterou v 60. letech 20. století vyvinul americký astronom Frank Drake, bylo vypočítat počet zjistitelných mimozemských civilizací v naší Galaxii.