Aktuality AK

Astrofyzikové z University of Arkansas uskutečnili významný pokrok v objasnění záhady, jak si disky v galaxiích zachovávají tvar svých spirálních ramen. Jejich objev podporuje teorii, podle níž tato ramena vznikají v důsledku hustotních vln hmoty, která vytváří spirální strukturu při svém putování napříč galaxií. „Struktura spirálních ramen v discích galaxií je záhadou,“ říká Ryan Miller, hostující odborný asistent fyziky. „Nikdo neví, co určuje tvar těchto spirál a proč mají určitý počet ramen. Naše výzkumy poskytují jasnou odpověď alespoň na část této záhady.“

Astronomové z USA a Jižní Koreje uskutečnili první pozorování s vysokým rozlišením pomocí radioteleskopu TRAO, kterým studovali molekulární oblaka uvnitř impozantní oblasti zrodu nových hvězd ve vnějších oblastech Mléčné dráhy. „Region se nachází za blízkým oblakem prachu a plynu,“ říká Charles Kerton, profesor fyziky a astronomie na Iowa State University a člen výzkumného týmu. „Tento oblak zastiňuje světlo vzdálenějšího regionu, a tak ke studiu oblasti s tvorbou hvězd jsme museli použít infračervené nebo rádiové záření.“

Astronomové z NASA a Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHUAPL) in Laurel, Maryland, informovali, že proud meteoroidů, který narazil do povrchu Měsíce, způsobil, že vyvržená vsáknutá voda vytvořila řídkou měsíční atmosféru v důsledku krátkodobě existující vodní páry. Objev pomůže vědcům pochopit historii měsíční vody – potenciálního zdroje pro podporu dlouhodobých operací na Měsíci a pilotovaného výzkumu hlubokého vesmíru. Modely předpokládají, že impakty meteoroidů mohou uvolnit vodu z podpovrchových vrstev Měsíce v podobě vodní páry.

Hnědí trpaslíci zaplňují „mezeru“ mezi hvězdami a mnohem menšími planetami, což jsou dva velmi odlišné typy astronomických objektů. Ale jak vznikají, není zatím zcela vysvětleno. Astronomové z univerzity v Heidelbergu možná nyní budou schopni odpovědět na tuto otázku. Zjistili, že kolem hvězdy v souhvězdí Hadonoše obíhají dva hnědí trpaslíci, kteří se nejspíše zformovali společně s hvězdami uvnitř plynného prachového disku – tedy stejným způsobem jako planety. Článek byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Astronomové používající k pozorování dalekohled Gran Telescopio Canarias (GTC) objevili objekt o velikosti málo hmotné planetky v prachoplynném disku kolem hvězdy s označením SDSS J122859.93+104032.9, což je bílý trpaslík nacházející se ve vzdálenosti přibližně 410 světelných roků od Země, v souhvězdí Panny. Astronomové zvažují, že se může jednat o zbytek jádra kamenné planety velikosti Země či Marsu, jejíž vnější vrstvy již byly odtrženy.

Magnetické pole Slunce v oblasti slunečních erupcí je 10× silnější, než astronomové doposud předpokládali. Vyplývá to z nových výzkumů uskutečněných na Queen's University Belfast a Aberystwyth University. Nový objev učinil David Kuridze, odborný pracovník na Aberystwyth University. Kuridze zahájil výzkum na Queen's University Belfast a dokončil jej, když v roce 2017 přešel na Aberystwyth University. Je předním odborníkem na využití pozemních dalekohledů ke studiu sluneční koróny – jasné světelné záře kolem Slunce během úplného zatmění.

Astronomové objevili binární systém, který tvoří dvě blízké velmi hmotné mladé hvězdy a poskytují tak vzácnou „laboratoř“ k testování teorií vzniku dvojhvězdných soustav o vysokých hmotnostech. Mezinárodní tým výzkumníků pod vedením University of Leeds určil vzdálenost mezi hmotnou mladou hvězdou PDS 27 a kolem ní obíhajícím hvězdným průvodcem na pouhých 30 AU (astronomických jednotek), což je zhruba 4,5 miliardy kilometrů. To zhruba odpovídá vzdálenosti planety Neptun od Slunce.

Obří plynná planeta Jupiter se zformovala čtyřikrát dále od Slunce, než leží její současná oběžná dráha a migrovala do vnitřních oblastí Sluneční soustavy v rozmezí 700 000 roků. Astronomové objevili důkaz této neuvěřitelné cesty díky skupině asteroidů v blízkosti planety Jupiter. Je známo, že plynní obři obíhající kolem jiných hvězd se velmi často nacházejí velmi blízko svých mateřských sluncí. V souladu s přijímanými teoriemi se tyto plynné planety vytvořily ve větších vzdálenostech a následně migrovaly na dráhy v blízkosti hvězd.